OČI – jak moc známe moc našich očí

NA CO SE NEJVÍCE BĚHEM DNE ZAMĚŘUJEME OČIMA?

Čemu všemu dáváme pozornost, to se nám děje ve fyzickém světě a v naší realitě.

VAŠE OČI JSOU BRÁNOU JAK DO SVĚTA VNĚJŠÍHO, TAK DO SVĚTA VNITŘNÍHO.

Lidské oči mají mnoho úrovní a podob.

Mnoho lidí si neuvědomuje, jak moc může svým zrakem samo sobě pomoci nebo se obohatit, či zraňovat. Jak dokážete číst a vidět ve vnějším světě, i tak stejně dokážete číst a vidět sami v sobě.

Je mnoho cest k pochopení, začneme postupně.

Když se dítě narodí, poznává své okolí skrze energie. Až pak se vyvíjí jeho zrak a začne se učit barvy, vnímat okolí a rozdíly na lidech, ve světě.

Děti pak postupně po svém narození přebírají názory lidí, co je červená, co je černá a co je bílá, tak vůbec netuší, co je barva pro ně, jak se s ní spojit, jak ji číst, jak s ní komunikovat a jak barvy používat.

Je hodně důležité to osobní propojení, každý je z jiného těsta, z jiné úrovně bytí a vše převzaté neplatí pro každého. Tak jako je každý jedinečný, tak je jedinečná i jeho cesta.

Oči dokáží léčit, dokáží uzdravovat tělo a dokáží prozradit hodně o svém majiteli. 

Jak se říká: Oko je oknem do duše.

Možná si řeknete, jak oko může léčit? Určitě se k tomu dostaneme.

Takže pokud jsem to pochopila správně, máme tady úroveň

Zdravotní a komunikační 

Obě dvě úrovně spojují emoce 

Z očí se dá vyčíst náš zdravotní stav. Ruku na srdce, toto málo kdo umí, a tím teď myslím, jaké orgány jsou nemocné, či zdravé.

Ale určitě se shodneme, že poznáme na první pohled, když se s druhým potkáme, zda je v jeho v očích radost, jiskra, láska, něha, touha, přátelství, pokora, upřímnost, ale také i prosba, nemoc, únava, bolest, smutek, žal, nepřátelství, nenávist.

Vidíte, všechny tři úrovně máme. Jak zdravotní, komunikační, tak emoční.

Můžeme se spolu dohadovat, co je první, zda vnější stav nebo vnitřní stav.

Zda to, na co se během dne díváte a zaměřujete, pouštíte do svého těla, do svých emocí, do svých orgánů. Nebo zda tím, co je ve vás za emoce, za nemocné orgány, vnímáte pohled na vnější svět.

Je to jako když se dva hádají, já ne, to on, a ten druhý také já ne, to on.

Navrhuji, pojďme se podívat každý sám do sebe a projít si, jak to mám právě já, kde se zrovna nacházím a jak si mohu pomoci.

Už jen to zastavení a požádání o informaci je velký kus práce, ve vašem světě je to slovo, v našem světě je to přítomnost.

VNĚJŠÍ SVĚT

Když budete své oči směřovat na to pozitivní, a to slovo není úplně ono, ale jinému bohužel my jako lidé nerozumíme. Jde o tu pozornost – čemu dáváme pozornost, protože i naše oči umí léčit, když do svého těla pouštíme světlo, lásku, radost, lehkost. A teď nemám na mysli, že se nemůžete podívat na to, co se kolem vás děje, a žít jako na obláčku. Ale tím, že se podíváte ještě do sebe, tu emoci, ten náboj, ten otisk nepouštíte, ale že se do toho ponoříte, že si to prožijete, že to do sebe pustíte, a to věřte, že poznáte, že to v sobě máte puštěné.

Tak to puštěné se vám usazuje nejprve v emocích, potom přichází varování nemoci, dále se usadí v orgánech a přijdou nemoci.

Představte si, že skutečně barvy, které kolem sebe máte, mají léčivou energetickou moc, kterou vy máte k dispozici zdarma, můžete si na ni několikrát, co několikrát, milionkrát přes den sáhnout a uzdravovat svoje tělo, emoce, duši. 

Jak by se vám to líbilo? Bez prášků, bez bolesti, bez symptomů? Je to tak jednoduché, jen my lidé si to děláme těžší a těžší. 

Stačí tak málo a tolik se vám toho nabízí.

Když se nad tím pozastavíte a vědomě se podíváte na to, čemu dáváte pozornost během dne, jak se na sebe díváte, jak se díváte na své tělo, na svoje děti, rodiče, sourozence, přátelé.

Jak se díváte na ostatní, když jdete nakupovat, nebo cestou do práce.

Jak se díváte na okolí, co potkáváte. Možná když jdete na procházku, tak přírodu, ale když jdete ulicí, domy. Jaké domy? Pěkné nebo smutné, polozřícené, neudržované. Popelnice, chodníky, ulice.

Stejně tak se můžete podívat, jak se díváte na svoji práci, na svoji činnost, na své kolegy, na svého šéfa, na své zákazníky, na své zaměstnance.

Je toho tolik, co během dne míjíte a pouštíte sami do sebe.

Vědomě či nevědomě prožijete emoci, kterou ani nezaregistrujete, a je tam.

Chci vám dát tu možnost a děkuji za toto téma, které k nám přišlo, že je nám odkryto tak hluboce, že když si dovolíme zastavit se v přítomnosti, vědomě se učit zase ulehčit těm našem unaveným očím tím, že budeme zaměřovat vědomě pozornost všemu a všem.

Je to se vším propojené, jak na úrovni osobní, tak na úrovni kolektivní.

Určitě jste někdy šli po ulici a jen tak se usmáli na člověka, kterého neznáte, nebo na prodavačku, i tito lidé mají zase svoje, ale když sami sobě dáme lásku, tak máme lásku i úsměv pro druhé. 

Čeho máme dost, můžeme rozdávat, čeho máme nedostatek, dáváme ze svého a vede to k vyčerpání a nemoci.

Dám příklad o lásce, o sexualitě. Co si pamatuji, když jsem byla malá a dávali v televizi nějakou scénu, kde se dva lidé líbají, nebo dokonce milují, tak mi zavírali oči, nebo říkali, teď se nedívej. 

Ale když tam je násilí, někdo někoho honí, mlátí, napadá, zastřelí, tak nic, to je v pořádku, to se dítě dívat může. 

Kde je tam ta láska?

Ta se nám nějak vytratila. A pak se my sami těžko projevujeme v náklonnosti jak doma, tak na veřejnosti.

Když malé děti vidí náklonnost, přátelství ve svém okolí, ve své rodině u svých rodičů, tak se pak nestydí za ty své.

Tak kam jsme se dostali?

Jak dokážete číst a vidět ve vnějším světě, i tak stejně dokážete číst a vidět sami v sobě.

VNITŘNÍ SVĚT

Pojďme se ještě zastavit ve čtení v tom vnitřním světě. Někdo tomu říká vizualizace, někdo vnitřní zrak, někdo intuice, někdo řekne, že nevidí nic.

Nejde to specifikovat, ale vždy když položíte sami sobě otázku, odpověď přijde.

Jedinou možnou chybou, co můžete udělat je, že si nepočkáte na tu odpověď, že nejste tak trpěliví, anebo se vám taky nemusí líbit to, co slyšíte, vidíte, vnímáte.

To je už jiná věc, vaše tělo vám vždy řekne to, co je pro vaše nejvyšší dobro.

To, že my jsme naučeni do toho zapojit rozum, pravidla, dogmata, argumenty, analýzu či analytické vysvětlení, to je věc zase jiná. Ta odpověď přijde a vaše plné právo a zodpovědnost je vaše volba.

Volba jakákoli, není dobrá, není špatná. 

Vnitřním zrakem se můžete podívat na své orgány, na své tělo zevnitř. Naučili jsme se v nich i uklízet, je to skvělé díky technikám, které k nám přišly. A ti, co je používají, tak ví, že fungují. Ti, co jim nefungují, tam mají ještě něco, co buď neudělali nebo si nedovolili.

Vnitřním zrakem umíme používat i barvy, které jsou jak ve vnějším světě, tak i ve vnitřním stejné, možná zlatou barvu používáme nejvíc, ta se moc ve vnějším světě nevidí.

Naše čakry, neboli energetická centra, jsou také v energii barev.

Věřím, že jsem dnes otevřela téma, které necháte v sobě otevřené a dovolíte si jej v sobě otevřít, vnímat a probudit.

Když bychom se ještě zastavili u očí z pohledu dioptrií, jsou nemoci, které oči mají. Ve stáří se objevuje šedý nebo zelený zákal. Určitě tyto nemoci není dobré podceňovat a řekla bych, že dnešní oční medicína je na vysoké úrovni, že se dá hodně nemocí nebo očních vad uzdravit.

Už od dětství se rozlišujeme na krátkozraké nebo dalekozraké, zda máme brýle na blízko nebo na dálku. Z pohledu energií je to právě to, že oči reagují na emoci, která vznikla z obavy z budoucnosti nebo z přítomnosti.

A jsme zase u těch emocí, které se pojí s uzdravením a komunikací.

Tak co s tím uděláme?

Budeme se na vnitřní i vnější svět dívat vědomě?

Toužíte se vědomě propojit s energií barev?

Připojit se na jednodenní prožitkový workshop PROBUZENÍ BAREV můžete zde.

Krásný čas & světlo v nás 💜