Hrát hru, aneb každý je tvůrcem svých myšlenek

Povím Vám osobní příběh…

V pátek 9. 2. 2018 v 10 hodin mi volá do práce Mateřská školka mé dcery, že Magdalenka má vysokou teplotu. Ihned reaguji a práce mi to dovolí, jedu pro ni. Ve školce vidím spící nádhernou panenku. Paní učitelky mi tiše a ohleduplně vysvětlují, že právě usnula. Nevadí, počkám, až se sama probudí. Nyní v té teplotě by se hodně vylekala, kdybych ji probudila. Nebyla to ani minuta a už se na mne její kukadla dívají a děkují, že jsem už u ní.

Přijedeme domu a začneme si dělat takové nemocné pohodlíčko,mazleníčko, čajíček, teploměr, polštářek, peřinka, plyšáci a hlavně jsme spolu. Povídáme si nebo si pustíme pohádku. Celý zbytek dne má horečku, kterou se mi nedaří stáhnout.

Pokračujeme střídavě i v noci a následně celou sobotu, horečka, zábal, medicína, čípek, nic nepomáhá, nebo jen na chvilku. Píši své maminečce úplně už bez nápadu a bez energie, prosím o radu, podporu. Mám radost, že maminečka je na příjmu a komunikuje se mnou. Už to mne velice pomohlo, protože jsem si připadala úplně BEZMOCNÁ – a to je to slovo. Až v neděli jsem pochopila svoji velkou chybu. Ještě se o kousek vrátím, aby byl příběh celý.

V neděli v 7 hodin ráno změřím opět teplotu a zase je to u 40 °C. Neváhám a píši manželovi do práce, že bude lepší, když s ní zajedeme na pohotovost, abychom neztratili dalších 24 hodin s horečkou, než budeme moci jít k dětskému lékaři.

Každý jsme Tvůrcem svých myšlenek a svého života.

Manžel můj návrh vyslyšel a ihned přijel. Přijde domů a je vylekaný. Před domem byla sanitka a vůbec netušil, že by to bylo tak zlé u naší dcery. Doma se uklidní, s dcerou ho vítáme a hlásíme, že jsme připraveni. Před domem zjistíme, že sanitku volali sousedi pro svého šestiletého syna.

Valíme s dcerou a horečkou na pohotovost. Máme štěstí a zrovna ji slouží náš dětský lékař. Magdalenka ho zná, ale vůbec nespolupracuje a je to vše s brekem. Krev je v pořádku, v krku ani na průduškách nic není.

Dostaneme obrázek a jedeme domů s vnitřním klidem, že malé nic není.

Nebudete tomu věřit, ale doma jako by kouzelným proutkem zmizela horečka.

Až tak zajímavé, že manžel říká „neuvěřitelné, jak se rychle uzdravila“. A tady mne to docvaklo. My jsme přestali hrát HRU HOREČKY. Vůbec jsme ji neřešili. Byli jsme uklidněni, že Magdalence nic není.

Přestali jsme horečce dávat pozornost, prioritu a najednou nebyla.

Pokud budeme sobě dávat pozornost, litovat se. Stěžovat si na vše ostatní, jen ne na sebe. Bude se dít, přesně to, čemu dáváme pozornost. Každý jsme Tvůrcem svých myšlenek a svého života.