Proč to na mne nefunguje?

aneb NAŠE ROZHODNUTÍ V NÁS NEZANECHÁVAJÍ TRVALOU STOPU

Mám ráda lidi. Ráda je pozoruji, studuji a žasnu, v kolika nádherných variantách člověk může být. 

Když se dívám kolem sebe, vidím spoustu originálních a krásných lidí. Všichni jsou jednineční, obohacující a nějak svým způsobem poznamenaní životem. Poznamenaní svým dětstvím, návyky, stravováním či pohybem. 

Někteří vůbec nechtějí být sami sebou, snaží se nevyčnívat, nic nedělat, být co nejméně nápadní a nějak už ten svůj život dožít. 

Někteří naopak chtějí jít sami sobě naproti. Podvědomě vědí, že by se měli posunout někam dál. Ve své mysli, ve svém těle, ve své budoucnosti, ve svých pocitech, ve svém životě. 

Každý “něco” hledá. 

Většinou hledáme to, co postrádáme, co bychom chtěli mít, co druzí už mají. 

Začneme navštěvovat semináře, workshopy, přednášky, kurzy. Najdeme si terapeuta, s podvědomou vidinou, že on to za nás všechno vyřeší. A když se to za první nebo za druhé sezení nezmění, tak si řekneme: “Ono to na mne nefunguje.” A už tam nejdeme. 

Vůbec si nedovolíme jít do hloubky, že bychom mohli sami něco udělat, zkoušet, věřit a chtít. Bytostně chtít, celou svojí podstatou, svým srdcem a vědomě. Našlapujeme jen po povrchu, hlavně abychom se nenamočili, nebo nás to nebolelo.

Kupujeme knihy, které většinou přečteme rychle, možná na jeden zátah, a pak pěkně knihu zařadíme do své nádherné bohaté knihovny. Už se k ní nevracíme a hned si kupujeme další.

Málokdo si knížku kupuje jako studijní materiál a věnuje jí delší čas. Čas k uplatňování nových vyčtených poznatků do svého každodenního života. Čas ke zkoušení, testování, aplikování přijatých moudrých rad či příběhů do životních situací. 

Meditujeme a přísaháme si, že změníme svůj život.

Říkáme, že budeme lepšími rodiči, efektivnějšími a moudřejšími lidmi.

Uplyne pár dnů, v lepším případě pár týdnů, a vše je opět v zajetých kolejích.

Vidíme jen samá negativita, pasujeme se do role oběti a sebemenší popud v nás vyvolává podrážděnost.

Rychle zapomeneme, jak nám dávalo všechno smysl, byli jsme pozitivní a měli radost sami ze sebe. Vše, do čeho jsme se pustili, se dařilo. Jeli jsme na vlně euforie, na vše jsme měli sílu a nic pro nás nebylo překážkou. 

Radovali se z maličkostí a ve všem viděli nádheru, obohacení a možnost dalšího úsměvu, přátelství a osobní jedinečnosti.

Chtěla jsem přijít na to, proč to tak je. Proč jsme vždy zpočátku nadšení, jdeme do toho, nakoupíme si příručky, oblečení, pokud se jedná o sport, přihlásíme se do kurzu, objednáme si knihu nebo koupíme permanentku do posilovny či na jógu. Podělíme se s okolím, že jdeme do toho, že jdeme hubnout, cvičit, studovat, pracovat sami na sobě.

Ve většině případů pak po prvotním nadšení příjde projektové vystřízlivění, hledání viníků a potrestání nevinných. A tak to jde stále dokola. 

Někdo to pojmenuje jako program, který se dá vidět ve všem, do čeho se pustíme a nedokončíme. A to mu stačí. Je to program. Tak to je a já to nezměním. Nejde to. A opět může přijít ta naše věta: “Ono to na mne nefunguje.”

Když si dovolíte podívat se se mnou pod povrch toho “programu,” zjistíme čtyři důvody, které si neuvědomujeme, nepřispustíme, nehledáme, a přitom je to jasné jako facka.

Prvním důvodem může být STRACH.

Strach

Lidé se bojí opustit svůj bezpečný přístav věcí důvěrně známých a odvážit se vrhnout do neznáma.

Lidské bytosti prahnou po jistotě, dokonce i tehdy, když je omezuje v rozletu.

Většina z nás nerada zkouší něco nového, narušuje to totiž naše navyklé pohodlí a vyvolává to v nás nepokoj.

V této situaci je nejlepší a klíčové ovládnout svůj strach. Dělat to a zkoušet tak dlouho, až ten náš strach otupí, postupem odezní. 

Obavy, nad nimiž nemáme moc, budou mít moc nad námi. 

I na takových zdánlivých maličkostech, jako je procházka, se můžeme učit otupovat strach a naše obavy.

Za každou zdí z obav a strachu se skrývá velký poklad.

Druhým důvodem může být SELHÁNÍ.

Selhání

Lidé se bojí neúspěchu. Proto se většina z nás raději vůbec o nic nepokusí. 

Neuvědomujeme si totiž, že selhávání a prohry jsou nedílnou součástí dosahovaného úspěchu. Bez neúspěchu není vítězství.

Většinou se nám s osobním selháním spojuje emoce zesměšňování, studu, méněcennosti. 

Vzpomeňme si, že jako děti jsme spoustu věcí chtěli zkoušet. Chtěli jsme dělat to, co dělají naši rodiče, spolužáci a kamarádi. Vůbec jsme selhání neznali. Buď se nám to povedlo, nebo nepovedlo. A zkoušeli jsme to zas a znova. Jen opakování z nás dělá mistra. 

V některých případech se nám mohl některý dobrák posmívat, že jsme nešiky, že nám to nejde. Nebo se nám mohli posmívat, že dobře nečteme nahlas. A už jsme se báli číst nahlas. Takto bychom mohli najít spoustu příkladů a důsledků. 

Je skutečně velice důležité, abychom si sami v sobě připustili a přijmuli fakt, že když se nám něco nedaří, neznamená to, že jsme selhali, ale že musíme více trénovat. Věnovat více času a zkoušet zas a znovu to, čeho bychom chtěli dosáhnout.

A tak je to naprosto se vším, nikdo nic neuměl hned napoprvé. Vše, co umíme nebo co ostatní umí, za tím vším je mnoho pokusů a zkušeností. Ano, můžeme připustit, že někomu stačí pár pokusů a někteří jich potřebují více, ale všichni se dokáží naučit to, za čím si jdou, a nepřipouštět si selhání po prvních nezdarech.

Dopřejte sami sobě více času na zkoušení zas a znova toho, čeho chcete dosáhnout.

Zapomínání

Když odcházíme z nějakého semináře či inspirativní přednášky, jsme připraveni změnit svět. Pak se ale vracíme domů a hned se přepneme do starého módu, do našich běžných činností domácnosti, rodiny, dětí. 

Jdeme do práce, a tam nás převálcuje denní rutina, každodenní realita. 

Činnosti, za které neseme zodpovědnost, máme předkládat výsledky naší práce, nestíháme, motáme se sami v sobě. Nabudeme dojmu, že vše, co nám dávalo smysl na semináři, co nám přišlo tak jednoduché, se nedá do našeho života jen tak aplikovat.

Začneme hledat argumenty pro naučenou větu: “Ono to na mne nefunguje.”

Hledáme výmluvy, že máme na starosti to a ono, že musíme zvládnout to a ono. Ale věřte, že druzí to mají naprosto stejné, jen třeba jinak pojmenované. 

Takže mé doporučení, jak z toho tak rychle nevypadnout, je:

Mějte svá předsevzetí neustále na očích. Napište si je třeba na papírek a dejte na vámi často navštěvovaná místa. Můžete jich mít několik. Tak, abyste si při pohledu na vámi napsaný papírek uvědomili, že je tu něco, za čím si jdete, čeho byste chtěli dosáhnout. 

V dnešní době málokdo udělá krok bez mobilu. Napište si je například do něj. Určitě ze začátku jen krátkou větu. Tak, abyste si ji lehce zapamatovali a dokázali si na ni během dne vzpomenout. Žádné filozofické věty, které jsou sice na první pohled moudré, ale pro vás naprosto nepraktické.

Těmto větám můžeme říkat AFIRMACE. Afirmace je velice mocná a silná energie. Kterou, když přijmeme do svého energetického pole a opakováním stále dokola, dokážeme uvolnit zablokované energie, které nám mohou škodit a sabotovat náš záměr.

Zaostřená pozornost vás vede k lepším rozhodnutím. Lepší rozhodnutí vás vede k lepším výsledkům.

Čtvrtým důvodem může být MALOVĚRNOST.

Malověrnost

Lidé jsou vesměs dost malověrní. Je pro nás lepší říci, tato metoda nefunguje.

Nenaučili jsme se věnovat dostatek času sami sobě a hned přeskočili na jinou věc v našem hledáčku. Nejsme dostatečně trpěliví, i přestože víme, že se říká “Trpělivost růže přináší!”

Malověrní lidé si nesou v sobě program selhání. Jako děti byli hraví, odvážní, nebojácní, o všechno se pokusili, ale patrně v něčem selhali. A po několika neúspěšných pokusech hodili flintu do žita. Obrnili se pozvolna cynismem.

Což je jen způsob, jak se vyhnout opětovnému zklamání a bolesti.

Dovolte si věřit, že vše, pro co jste se rozhodli, dokážete, buďte k sobě trpěliví.

Toto jsou čtyři typické důvody toho, proč se bráníme změně a projevování našich skutečných vlastností ve svém životě.

Jakmile je pochopíme, můžeme je ovládnout a překonat. Protože uvědomění skutečně předchází úspěchu.

Věřím, že jsem vám dnes nenapsala nic světoborného ani neznámého. Snažila jsem se díky mému osobnímu poznání opět ukázat jiný úhel pohledu na náš postoj. Na postoj, který nás brzdí a brání nám posunout se v našem životě.

🍀 Obyčejní lidé skutečně mohou dosáhnout neobyčejných věcí.

🍀 Naplněný život není nedosažitelný.

🍀 Jen musíme začít, udělat první krok. 

🍀 Kdo se o nic nepokusí, nic nezjistí.

S Láskou Jana SADAI 💗