ODPUŠTĚNÍ – aneb co Vám nikdo neporadí

Co se skrývá pod tímto jedním slovem? Co nás každého ihned napadne? Přiznejme si, že jen to, že MY máme někomu odpustit. Někomu, kdo nás zranil, kdo nám ublížil nebo nás ponížil. Může to být kdokoli, rodiče, sourozenci, kamarádi, první láska, kolegové z práce nebo naše děti. Byť se snažíme odpouštět, nikdy to nejde, nejde to lehce a vrací se to jako bumerang.

Další slovo, které si špatně vykládáme a přivozujeme mu velice malou důležitost.

„ODPUŠTĚNÍ JE PROCES“

Určitě, každý slyšel radu, odpusť a bude to vše v pořádku. Kdyby to bylo tak jednoduché, tak by všichni měli klidné spaní, žádné vrásky a bolavá srdce. Svět, Láska, Život je velice komplikovaný z laického pohledu, přitom všechno dává smysl, svůj řád, každý s každým souvisí a má svůj účel.

Sami jste se několikrát mohli určitě ve svém životě přesvědčit, že potkáte člověka, na kterého myslíte. Nebo zase naopak, že nechcete potkat toho a potkáte ho. První co vás napadne je zákon schválnosti. Vše je ve vesmíru, zákon přitažlivosti. Co vysíláme, to se nám vrací. To říká každý, každý to radí, ale nikdo neporadí, jak to máme udělat.

Ze své zkušenosti mohu říci, že odpuštění je proces, který se stále musí opakovat. Vždy, když jsem myslela, že je odpuštěno, vrátilo se mi to z jiné strany a někdy i dokonce v horším pohledu, než jsem dokázala pochopit. Stále jsem se ptala sama sebe Proč? Proč? Za co? Čím více jsem se v tom plácala, tím více to ve mně zanechalo smutku.

Až jednou velmi moudrou radou mi bylo odkryto to, co k odpuštění patří. Nazvala jsem si ji jedním slovíčkem:

„ TROJKOMBINACE“

Trojkombinace:

• odpuštění já – jemu

• odpuštění on – mně

• odpuštění já – sobě

Je velice málo lidí, kteří nemají problém se svými rodiči, byť jsou to Ti, skrze které jsme na tento svět přišli, které jsme si vybrali, pro svoji životní cestu a zkušenost. Jako každé dítě ze svého pohledu si neseme spoustu nepochopených slov, křivd a pohledů. Které nebyly pro „dospěláky“ důležité a možná, tak titěrné, že jim nikdy nikdo nedával takovou váhu, jako dítě. Jako malé vystrašené dítě, kterému se hroutí jeho svět nepochopením.

Mnoho let, mnoho desítek let se neřešilo, že jde i s takovým traumatem něco udělat. Někdo to dokázal dosti v sobě ukrýt na místo, které už nikdy v životě nechce otevřít, a bude dělat, že to tam není.

Tak, abychom mohli mít život takový, jaký chceme žít, musíme všechny koše, všechny bolesti, strachy, křivdy a nepochopení uklidit. Odpuštění je jedno z nich, jedna etapa, která velice osvobodí každého, který se do tohoto úklidu pustí.

Díky trojkombinaci jsem si velice pomohla, jak psychicky, tak fyzicky. Protože každá bolest nitra se nakonec projeví jako nemoc. Kdy už tělo volá, Haló!!! Slyšíš mne? Vidíš mne? Něco není v pořádku.

Také je velice důležité sám sobě si upřímně odpovědět, zda s tímto odpuštění chceme něco udělat. Jsou lidé, kteří v některých životních etapách nejsou schopni vůbec připustit, že by mohli odpustit nebo, že by vůbec dokázali na to pomyslet. V tomto případě, je lepší, když požádáme svého dobrého přítele nebo převozníka, který v tento moment s tímto problémem pomůže.

Můj příběh:

Byly jsme tři děti, dvě sestry a bratr, které vyrůstaly s rodiči a nic nevnímaly. Že by mohl nastat den, kdy se rozvedou. Pamatuji si, že to přišlo tak nečekané a z čistého nebe. Kdy se řešilo, že maminka udělala to a toto a budeme se rozvádět, s kým chcete jít? S kým budete? Ptal se táta a neustále na mámu slovně nehezky útočil.

My, děti, jsme nabyly dojmu, že je máma špatná a že musíme zůstat u otce. Tak se po soudu stalo, máma se odstěhovala z domu a my jsme zůstaly s tátou. Nikdo se s ní nechtěl stýkat. Paradoxem je, že nám se sestrou nepřibyly žádné jiné domácí povinnosti, protože ty jsme už dělaly normálně, jen jsme se po týdnu střídaly.

Takto uběhlo několik let, kdy jsme nechtěly nic znát a žily jsme jen ve verzi táty, který jak už jsem psala, vše viděl dosti ukřivděně a bez odpuštění.

Takže největším odpuštěním bylo a je pro mne odpuštění rodičům.

Přesně to do sebe zapadá, nikdy není chyba jen na jedné straně, vždy to musí mít rub a líc, levou a pravou stranu, nahoře i dole.

Začala jsem pomalu opravdu pomalinku proces odpuštění pomocí trojkombinace. Vždy jsem si našla nějakou situaci, která se mi dostávala do mysli, která mne nejvíce provázela při pomyšlení na matku.

Přiznám se, že to nebyla jedna věc, ale celý seznam, který jsem stále dopisovala a padala do marnosti, že snad nebude nikdy konec. Tolik negativních emocí a nepochopení, byla jsem toho plná. To, že se to odráželo na mém dalším osobním životě, kdy jsem stále řešila Proč? Proč zrovna my musíme mít takové rodiče? To nemusím snad ani psát. Teď se tomu musím smát. Omlouvám se.

Šla jsem krůčkem a nelibostí, že to nepůjde. Další problém, který jsem si nastavila. Že to nemá cenu, že stejně nic takového nefunguje. Samozřejmě, že to nefunguje, vždyť to stále říkám a nic.

Žádné mávnutí kouzelným proutkem a já mám vyřešeno, odpuštěno a klid.

Tak takto to opravdu nefunguje. Tím, že začnete, vaše mysl, ego a strach vymyslí tolik důvodů, proč to nedělat. Proč je to taková blbost, mně to nefunguje, všem ano, ale já jsem úplně jiný případ. Já na toto nevěřím atd.

Já věřím! Já sama sobě věřím a chci mít klid v duši, nitru, srdci, mysli, chci mít odpuštěno. To je prvopočátek úspěchu, jděte svým tempem a svojí intuicí. Nikdy Vás nepovede špatně, pokud jste k sobě upřímný. Přeji Vám mnoho úlevy a úsměvu, protože ten následuje vždy, když uděláte TROJKOMBINACI odpuštění 🙂

Cvičení:

Než si metodu osvojíte, tak, že jen při vyslovení slova TROJKOMBINACE, se proces odpuštění spustí.

Pokud je možné, pohodlně se posaďte, připravte si tužku a papír, nejlépe sešit, protože tam můžete psát vše co vás napadne a bez smyslu, bez úsudku, nikdo krom vás to nebude číst, pište vše. Slibuji, že až se s odstupem času, tedy pokud budete sami chtít vrátit k prvopočátku vašeho odpuštění, budete nad věcí a divit se, že takovýma maličkostmi jste se zabývali. Napište si jméno, které budeme čistit, odpouštět.

Krok č.1

Představte si toho napsaného člověka, nebo nepříjemnou situaci a proveďte vědomě Trojkombinaci, odpuštění já – jemu, vše co si s dotyčným chcete říci, tak řekněte myšlenkou, nebojte se, že plácáte jedno přes druhé, že to nedává smysl, nehodnoťte, jen pusťte svoji mysl a bolest ven, až budete u konce a už vás nic nenapadne, vědomě odpusťte. Poděkujte. Nádech, výdech.

Krok č.2

Představte si toho napsaného člověka, nebo nepříjemnou situaci a proveďte vědomě Trojkombinaci, odpuštění on – mně, tím, že budete napojeni na určitého člověka, budete tišší, může se stát, že budete slyšet vnitřním hlasem jeho bolesti, jeho problém, který s vámi má. Nehodnoťte, nehádejte se, přijměte to. Požádejte ho myšlenkou o odpuštění, vědomě přijměte jeho odpuštění. Poděkujte. Nádech, výdech.

Krok č.3

Představte si sama sebe a proveďte vědomě Trojkombinaci, odpuštění já – sobě, vše co si dovolíte sama k sobě říci, tak řekněte, nebojte se, že plácáte jedno přes druhé, že to nedává smysl, nehodnoťte, jen pusťte svoji mysl a bolest ven, až budete u konce a už vás nic nenapadne, vědomě si odpusťte. Poděkujte. Nádech, výdech.

Je vhodné zezačátku kroky dělat se zavřenýma očima, kdy se vám jednodušeji půjde do představy, že jste proti sobě a sám se sebou. Nicméně je velmi důležité tyto tři kroky dělat zároveň, je velice vhodné po dokončení třech kroků si otevřít oči, vědomý nádech, výdech a rozkoukat se do přítomnosti. Třeba se protáhnout, usmát a pochválit. 🙂

Prosím nečekejte, že vše bude záhy pryč, určitě každý proces nese s sebou dojezd, dohru nebo, jak tomu chcete říkat. Odpuštění jste udělali, odevzdali, nechte ho odejít, nechte ho pracovat. Váš už není!

Pokud se stane, že ani po delší době /tak po 14 dnech/ nemáte pocit, že se vám ulevilo, je dobré celý proces opakovat. Při prvním se třeba musíte tolik soustředit a lpíte na výsledku. Praxe a opakování vám pak dá taková křídla, že jen při pomyšlení v nějaké nahodilé nepříjemné situaci, např. ve veřejné dopravě, kdy vám jiný cestující sedne na poslední volné místo, tak si řeknete v mysli, TROJKOMBINACE a vědomě se spustí odpuštění, všech třech kroků. Nebudete mít celý den nepříjemnou náladu a nakonec budete s úsměvem historku o poslední místo vyprávět.