Moje cesta k přijetí jedinečných darů

Každý máme nějaký dar, ale často jej tak ani nevnímáme, protože to považujeme za něco běžného a zcela přirozeného. Nebo je odmítáme a nepřipouštíme si je, protože jsou pro nás hodně zvláštní. Některé dary mohou být také ukryté hluboko v nás a čekají na okamžik, kdy se je my sami rozhodneme objevit a projevit. Někdy k tomu vůbec nedojde, i když před nás život staví výzvy, které nás mají přimět podívat se dovnitř, na ten úžasný poklad v nás a vynést jej na světlo.

I já musela projít určitým poznáním, než se mé dary staly DAREM. Má cesta mi přinesla mnohá překvapení, zázraky, ale i bolesti, protože jsem občas byla hodně tvrdohlavá. Přesto bych neměnila. Každý krok a každé poznání na této cestě mi otevřelo kousek sebe sama a posunulo mě k přijetí toho, kým skutečně jsem. A to je to nejvíc, co můžeme sobě i světu dát.

Zavřela jsem se jasnovidnosti a jasnoslyšení

Už když jsem byla malá – na prvním stupni základní školy, začala jsem mít zvláštní vjemy. Světelní průvodci se mi zjevovali a komunikovali se mnou. Nevěděla jsem, co s tím, ani co to znamená. Raději jsem o tom s nikým nemluvila, protože jsem to neuměla vysvětlit. Ale dělo se to dál. Věděla jsem věci, které se ještě nestaly…

Pamatuji si například, jak jsem ve svých deseti letech požádala rodiče, ať ještě jedeme za prababičkou, i když v té době nebyly mobilní telefony a autem se moc často nejezdilo. Věděla jsem totiž, kdy a jak prababička zemře, a cítila jsem, že za ní musíme okamžitě jet, abychom ji ještě viděli. Moji rodiče mě tehdy poslechli, protože už mnohokrát zažili, že to, co říkám, se skutečně stane.

Když jsme dorazili k prababičce, zůstala jsem s ní chvilku o samotě, a ona mi řekla: „Když srdce tvé jest jako mé, naše láska nezhyne.“ Tato slova mi zůstala v srdci po celý život a dodnes vnímám prababičku jako svou velkou průvodkyni.

Ale i přes takové zkušenosti jsem se stále bála. Své schopnosti jsem nechápala. Lekalo mě to. Navíc to nebylo něco, co bych mohla sdílet. Nikdo jiný to nezažíval. A tak jsem svou schopnost vnímat neviditelný svět vědomě uzavřela, protože jsem nevěděla, jak s tím správně naložit. Místo toho jsem si našla způsob, jak se zaměřit na to, co je běžné, a postupně zapomněla, co je ve mě ukryté.

Nečekaný návrat k léčitelským schopnostem

Když se můj prvorozený syn narodil s těžkými zdravotními problémy, přimělo mě to znovu se dotknout svých darů. Po letech potlačování, skrývání a přehlížení, jsem musela své schopnosti znovu otevřít, abych se mohla postarat o své dítě.

Mnohokrát jsem si kladla otázku, jestli bych se k těmto darům vrátila, kdyby moje děti nebyly nemocné. Můj syn mě přivedl zpět k mým léčitelským schopnostem, které jsem si poprvé uvědomila během jeho nemoci. Ale nebylo to jen o léčení jeho těla. Docházelo i k uzdravení mne samotné. Objevovala jsem v sobě nové schopnosti a učila se přijmout to, co jsem ve své podstatě vždy byla. Přestala jsem ignorovat svůj vnitřní hlas a začala důvěřovat tomu, co mi říká moje intuice. A mé léčitelské schopnosti se projevily.

Přesto to nebylo tak jednoduché. Stále jsem se bránila plnému přijetí svých schopností a léčení skrze dotek. Můj odpor se odrážel i na těle a já nesnesitelně trpěla bolestmi rukou, které nešly utišit žádnými léky. Došlo to tak daleko, že jsem musela podstoupit operaci obou rukou. Nejzvláštnější bylo, že lékaři na rentgenových snímcích neviděli žádné problémové změny. Přesto jsem měla pocit, že s rukama je něco hluboce v nepořádku.

V rozmezí dvou let jsem podstoupila operaci levé a pak i pravé ruky. Nic nepomohlo. Můj vnitřní hlas mi říkal, že jsem měla být otevřená svým léčivým schopnostem. A tak jsem konečně poslechla. Když jsem se rozhodla tuto energii otevřít a přijmout jako součást sebe sama, bolest zmizela.

Přijala jsem své schopnosti jako dar

Tehdy jsem si začala uvědomovat, že to, co mi přišlo dříve nejasné a děsivé, je vlastně dar. Dar, který pomáhá nejen mně, ale i ostatním. Za jediné podmínky, že jsem ochotná se mu upřímně otevřít, přijmout ho a projevit.

Na cestě přišlo ještě mnoho výzev a poznání, které mě podpořily v otevření a poznání mých darům. S každou životní zkušeností jsem se o nich učila víc. Zpočátku jsem je sice vnímala jako nějakou zvláštní schopnost, která mě děsila. Postupem let jsem si uvědomila, že jsou mojí součástí a že je mohu použít k uzdravení nejen těla, ale i emocí, vztahů a mysli. Pochopila jsem, že dary nejsou jen fyzickém uzdravování – jsou také o pokoře, důvěře, čistotě srdce, schopnosti naslouchat a být tu pro ostatní.

Dnes nepochybuji o tom, že každý z nás má své jedinečné dary – ať už je vidíme nebo ne. Právě proto přicházejí různé výzvy a volání, abychom se podívali dovnitř a naše jedinečné dary a schopnosti uviděli a přijali. Někdy stačí jedna událost, jindy musíme projít celou sérií těžkých situací, ve kterých prověříme svou sílu a odvahu. Ale právě v těchto chvílích máme velkou šanci objevit, co všechno máme v sobě a dovolit se tomu otevřít – tak jako já.

Každý máme své dary

Jak už bylo řečeno, každý z nás má unikátní talenty. Čekají, až je objevíme a využijeme. Ale otevřít se svým darům není na lusknutí prstů. Je to postupný proces, ve kterém je to nejdůležitější začít. A také být trpělivý a vděčný za každý krok, který podnikneme a přiblíží nás sobě, našemu světlu.

Ať už je to úsměv, naslouchání, napsání krásného textu, nebo prosté sdílení lásky, všechno jsou to dary, které často přehlížíme a bereme jako něco samozřejmého, běžného. Ale právě tady může začít kouzlo – v uvědomění, že to, co nám přijde úplně normální a přirozené, je náš dar. Uvědomění, které nás otevře dalším a mnohem větším možnostem. Když to dovolíme…

10 tipů, jak začít otevírat své schopnosti a dary

• Věřit vlastním pocitům a intuici
  Na začátku je důležité naučit se naslouchat sobě. Když cítíme nějaký vnitřní impulz nebo podnět, dejme mu pozornost. Naše intuice je často tím, co nás povede k tomu skutečně důležitému. Někdy to může být jemný pocit nebo náhlý nápad, který se objeví. Naučme se tomuto vnitřnímu hlasu naslouchat a důvěřovat jeho vedení.
• Najít si chvíli klidu
  V každodenním shonu je těžké vnímat jemné signály, které k nám přicházejí z nitra. Zkusme proto každý den najít alespoň pár minut na zklidnění a ztišení se. Může to být meditace, jemné cvičení, procházka v přírodě, nebo setrvání v tichu, kdy se soustředíme jen na svůj dech a uvolnění mysli.
• Posilování sebedůvěry a sebepřijetí
  Často ve své schopnosti nevěříme, protože máme strach z toho, co objevíme a kým se staneme. Proto je tolik důležité pracovat na plném přijetí sebe sama. Věřte, že jedinečné schopnosti a dary máme všichni. A všichni v sobě máme vše, co potřebujeme k jejich plnému rozvinutí. I když to tak nevypadá, nebo si to teď nemyslíme. Pracujme na tom, pracujme na svých silných stránkách a posilujme důvěru v sebe, své schopnosti a dovednosti.
• Přijmout vlastní zranitelnosti
  Když začneme objevovat své dary, může se objevit strach z „jinakosti“ a vyčlenění nebo nepřijetí ostatními. Uvědomění si vlastní zranitelnosti v procesu nalézání toho, co z nás dělá jedinečné bytosti, nám umožňuje posunout se vpřed a růst do vlastní autentičnosti. Odložme strach a ukažme svou pravou podstatu. I to je součást procesu na cestě k vlastní podstatě.
• Následovat to, čím jsme fascinováni
  Naše dary se mohou projevovat ve věcech, které nás zajímají, vzrušují nebo fascinují. Pokud nás něco hluboce přitahuje – ať už je to kreativní činnost, duchovní praxe, pomoc druhým nebo jiná oblast – je dobré tomu věnovat pozornost. Může to být ukazatel či vodítko, že v této oblasti se skrývá náš jedinečný dar.
• Zkoumání a experimenty
  Zkoušet nové věci a činnosti je další způsob, jak se můžeme dostat k zapomenutému nebo dosud neprojevenému aspektu našeho vnitřního světa. Je to příležitost dotknout se míst, která zůstala skrytá a hravým způsobem je objevit. Co vás volá? Může to být meditace, energetická práce, různé filozofie a nauky nebo terapie. Zkoušet a vnímat, co s námi rezonuje, je velmi obohacující.
• Nechat se inspirovat ostatními
  Občas se naše dary mohou odkrýt skrze jiné lidi. Sdílení s ostatními a otevřenost k jejich pohledům, znalostem a zkušenostem nám může ukázat nové perspektivy a otevřít zajímavé cesty. Učit se od ostatních, ať už prostřednictvím mentorů, terapeutů, nebo přátel, nás může nasměrovat k tomu, co před sebou ukrýváme.
• Odpustit si a uvolnit minulost
  Někdy mohou naše dary zůstat po vrstvou starých ran a událostí minulosti. Zaměřit se na odpuštění sobě i ostatním je klíčem k otevření nepoznaných cest. Odpuštění nás totiž uvolňuje nejen ze sevření minulosti a z nefunkčních vzorců, ale také nám pomáhá plně přijmout svou vnitřní sílu a dary.
• Trénovat trpělivost
  Objevování a rozvíjení vlastních darů je cesta, která může trvat měsíce a roky. Vytrvat na ní vyžaduje trpělivost a schopnost vnímat a užívat si už samotný proces místo snahy po rychlých výsledcích. Ale odměna je sladká – je to náš vlastní růst a rozvíjení darů.
• Projevovat vděčnost
  Jednoduché a velmi podceňované! Každý den si připomenout věci, za které jsme vděční – za dar života, za zdraví, za přítomnost lidí, kteří nás podporují, a za všechny příležitosti, které k nám přicházejí. Vděčnost vytváří pozitivní energii a prostor pro to, aby se naše dary mohly otevřít a projevit.

Věřím, že každý, kdo se otevře svým darům, zažije hlubokou transformaci, která obohatí nejen jeho život, ale i životy lidí kolem něj. Kde začít? Odpovědi jsou v nás. Hledejme je. Důvěřujme svému vedení, svým darům a nechme je, aby nás nasměrovaly k tomu nejlepšímu, co může být.

Pokud je téma darů a životního poslání na této Zemi pro tebe lákavé, srdečně tě zvu do minikurzu ZDARMA „Objev svět čaker“. Během tří dní se podíváme, jak zjistit osobní životní záměr, životní úkol i misi a jak to projevit skrze své dary, aby život dával smysl a mohli jsme jej žít nejen sami za sebe, ale přispět tak i ostatním. Připoj se, je to zdarma!