Citové otevření – PROCITNĚME

V naší facebookové skupině SLOVA DUŠE JEDNODUŠE jsme naladěni v tomto čase přesně na toto téma. 

Jak se otevřít do svého vnitřního věta, poznat myšlenky a emoce, jež nás provázejí. 

Jak objevit hluboké vnitřní pocity, kterými naše tělo odpovídá na stav mysli, což je prvním krokem na cestě proměny oběti v tvůrce.

Kdy si konečně najdeme čas sami na sebe a připustíme, že otevřenost přináší sebepoznání? Poznání všeho, co se v nás každý okamžik odehrává.

Jen tak se můžeme změnit. 

Jen tak můžeme získat nadhled nad svými mnohdy silnými a hlubokými vnitřními stavy.

Neexistuje čas ani prostor, ve kterém byste nebyli přímými tvůrci svého vlastního života, existují jen delší či kratší časové úseky, ve kterých si toho nejste vědomi.

ZMĚNA MYŠLENÍ

Cílem naší cesty je úplné uzdravení a jediné, z čeho se potřebujeme uzdravit, je pochroumané vnímání sebe sama.

Pokud sami nevěříme, že jsme dobří, nikdo nás o tom nemůže přesvědčit.

Budou-li nás ostatní chválit, buď jim nebudeme věřit, nebo si na jejich ujišťování vypěstujeme takovou závislost, že je nakonec donutíme změnit názor.

Oba případy jen posílí naše přesvědčení, že nestojíme za nic.

Přikládám afirmaci, kterou si můžete říkat několikrát denně: “Jsem taková, jakou mě Bůh stvořil.”

Jediným skutečným problémem je to, že jsme zapomněli, kým jsme.

Svou vlastní dokonalost objevíme skrze touhu spatřit dokonalost někoho jiného.

Přiznávám, že to není vždycky tak jednoduché a snadné.

Když se stane, že začínáme cítit, že se nás zmocňuje například známé zoufalství, nebo nával nepříjemného pocitu, odmítnutí, nezájmu, marnosti, první, jak zastavit tento pocit je, že si uvědomíme, že zlo nespočívá v jeho slovech. Nepřítelem není ono zlo. 

Nepřítelem je můj pocit, který mě neustále zraňuje, nebo dříve sváděl k útoku nebo obraně. Mohu se rozhodnout vnímat věci jinak. Uvědomit si, že tady je můj blok.

Když si nevíme rady, jak dál, tak opět můžeme požádat Boha o pomoc. Požádat ho o zázrak. Například:

Když v sobě najdeme pevnou půdu pod nohama a začneme se stavět na vlastní nohy, najednou můžeme zjistit, že okamžik největší bolesti je nádhernou příležitostí, jak se zbavit všech svých bolestí či negativních pocitů.

Možná se mnou budete souhlasit, když napíši, že v našem životě byly a jsou okamžiky, kdy máme pocit, že nás smutek snad zadusí. 

Něco se nepodařilo přesně tak, jak bychom chtěli, s někým se pohádáme, nebo se bojíme toho, k čemu by mohlo nebo naopak nemuselo dojít v budoucnosti.

V těchto chvílích může být život pěkně nesnesitelný a naše mysl začíná své nekonečné hledání úniku z bolesti.

Změna, po které ve skutečnosti toužíme, se může uskutečnit jen v naší hlavě.

Události nebo, chceme-li, životní zkušenosti k nám přicházejí samovolně. Tady bych to mohla ještě rozvést do Zákonu přitažlivosti a do Zákonu rezonance, ale to si necháme až na někdy příště.

Stává se vám někdy, že vás lidé jeden den milují a druhý den jste terčem jejich útoků?

• Jednou jde všechno hladce a hned na to zavládne chaos?
• Jednou se máte docela rádi a druhý den si připadáte jako ztělesněný neúspěch?

Mohu vás ujistit, že k těmto protikladům budete docházet neustále, jsou součásti lidské zkušenosti.

Co ale můžeme změnit, to je způsob, jakým je vnímáme.

Jednou jsem dostala vzkaz, ve kterém bylo neustále opakováno Jsi Láska, Láska léčí, Láska hladí, Láska jen je.

V sobotu jsem měla školu. Já tomu říkám škola, protože za prvé se neustále učím a za druhé proto, že mne baví studovat, i když za to nedostanu žádný diplom nebo titul.

V jedné části jsme měli k sobě nechat přijít naše osobní motto a hádejte, co přišlo právě mně? Ano, přesně. JSEM LÁSKA. Co vám budu povídat, přišlo obrovské dojetí a pocit klidu, harmonie, stability, ukotvení.

Proč vám to dnes píši?

Protože když si uvědomíme, že jsme všichni Láskou, která léčí, hladí, jen je. 

Láskou, která se nedá zlomit, spoutat, spálit, ublížit. 

Láskou, která se nezahalí do tmy, nezná pád. 

Láskou, které nikdy neubyde, nepřestane zářit. 

Láska je síla a Ty jsi láska, tak se můžeme osvobodit od předsudků, posuzování, hodnocení a nenechat se rozhodit. Můžeme změnit naše vnímání, postoj, důvěru v sebe.

Zda milujeme, nebo svá srdce uzavřeme před láskou, je naše duševní rozhodnutí, které činíme v každý okamžik každého dne.

LÁSKA NIC NEDOBÝVÁ, ALE VŠE NAPRAVUJE

Dlouhých pár let mi trvalo, než jsem si připustila nebo přiznala, že pod slovem Láska nás učili něco jiného, než co doopravdy cítím ve svém srdci já.

Tu nádhernou energii, která je tak laskavá, čistá, všude přítomná, všeobjímající a nekonečná.

Vím, že někdo tomuto proudu říká, že to je Bůh, Univerzum, Vyšší já. Každý to má v sobě pojmenované jinak. Já s Bohem nemám problém a obracím se k němu.

Pro mnoho lidí je Bůh něco děsivého. Žádat o pomoc někoho, kdo nám připadá nespravedlivý, náladový, jistě nás odsuzuje a stojí zcela mimo nás, nezní jako příliš dobrý nápad.

Bůh je Láska.

Byli jsme stvořeni k Jeho obrazu, Jeho myslí, jsme tedy součástí Jeho Lásky. 

Proto se říká, že jsme Božími dětmi.

Někteří lidé si ještě mohou myslet, že jsme stvořili Boha, zatímco Bůh stvořil nás.

Místo abychom přijali fakt, že jsme milující bytosti stvořené Bohem, si arogantně a namyšleně myslíme, že jsme se mohli stvořit sami a teprve pak vymyslet Boha.

Říkáme si, proč to tak je?

Jediné, na co jsem přišla ve svém nitru je, že tím, jak odsuzujeme a posuzujeme ostatní, promítáme tyto vlastnosti i na něj. Utvořili jsme Boha k obrazu svému.

Ale ON zůstává tím, kým vždycky byl: 

Energií, myšlenkou Bezpodmínečné Lásky. 

Nedokáže se rozčílit ani odsuzovat, je milostí a soucitem a hlavně nás bere takové, jací jsme.

Problém je, že jsme to zapomněli, a tím pádem jsme zapomněli i na to, kým jsme my sami.

Začala jsem si uvědomovat, když jsem v tom úžasném proudu Lásky, že pokud budu brát Lásku vážně, dokáži změnit celé své myšlení.

Říkáte si, co to znamená? Znamená to přesně to, že se máme:

• oprostit od myšlenkového systému založeného na strachu
• a přijmout místo něj myšlenkový systém založený na Lásce.

Určitě to nejde hned teď, když si řeknete, tak já budu od teď takto smýšlet.

I tuto variantu jsem zkusila. 

Ale stačí si to alespoň uvědomit a zkoušet kousek po kousku, situaci po situaci, krok po kroku.

Vím, že když přijde další situace a já ji ještě nezvládnu v té Bezpodmínečné lásce, tak se nemám na sebe zlobit, ale mám si říci, jasně Jani, tak to ještě není ono, musíš víc přidat. 

A tak se stalo to, že si s tím pěkně hraji a Láska si hraje se mnou.

Nezlobím se na ni, když mi ukáže, že ještě nemám v sobě vše čisté, ale ona zase ví, že moje rozhodnutí je pevné a upřímné.

Shrnutí:

Abychom mohli milovat čistě, musíme se vzdát starých způsobů myšlení. 

Přiznejme si, že pro většinu z nás je těžké vzdát se čehokoli. Odevzdávání neboli kapitulaci považujeme stále za neúspěch, za prohru. Neměla jsem to jinak.

Ale vědomá kapitulace, i když je pasivní, není slabostí. 

Je právě naopak obrovskou SÍLOU. 

Pokud sami nevěříme, že jsme dobří, nikdo nás o tom nemůže přesvědčit. 

“Jsem taková, jakou mě Bůh stvořil.”

Změna, po které ve skutečnosti toužíme, se může uskutečnit jen v naší hlavě.

“Láska je síla a Ty jsi láska. Jen tak se můžeme osvobodit od předsudků, posuzování, hodnocení. Můžeme změnit naše vnímání, postoj, důvěru v sebe. Láska nic nedobývá, ale vše napravuje.”

Do tohoto tématu musíme zařadit i STRACH

OPAKEM LÁSKY JE STRACH

Přemýšlíme-li s Láskou, doslova tvoříme vše v souladu s naší duší nebo srdcem. Vše s námi rezonuje, vše jde hladce, v lehkosti, vše do sebe zapadá, jak si chce kdo dosadit. 

Jelikož a protože jedině LÁSKA je skutečná.

Nepřemýšlíme-li láskyplně, pak vlastně nepřemýšlíme vůbec. Můžeme tomu říkat, že třeba blouzníme. Náš svět je masovou halucinací, kde strach vypadá skutečněji než Láska.

STRACH JE ILUZE.

Naše šílenství, paranoia, úzkosti a traumata jsou zcela vymyšlené. To ale neznamená, že by pro nás, jako lidské bytosti, neexistovaly. Existují. Ale náš strach není naší konečnou realitou a nenahrazuje pravdu o tom, kým opravdu jsme.

Naše Láska, která je naším skutečným Já, neumírá, jen odchází do povzdálí.

Strach je ve skutečnosti zlým snem.

Strach vytváří jakýsi paralelní svět, ve kterém se neskutečné zdá skutečným a skutečné neskutečným.

Jako by naše mysl byla rozdělena na dvě části, jedna zůstává spojená s láskou a druhá se přiklání ke strachu.

Láska vylučuje strach, podobně jako světlo rozptyluje temnotu.

Posun od strachu k lásce je zázrak.

Jinými slovy, když si připustíme, že máme strach a posvítíme si na něj, dokážeme ho naším světlem a Láskou rozpustit, pochopit, přijmout, propustit, vše, co každý zrovna potřebuje.

A přesně tak to můžeme udělat se svým strachem. Posvítit si. Nebát se rozsvítit. Nic tak hrozného tam na nás nečeká. 

Většinou naše iluze a představy nebo halucinace jsou 100x přehnané, než ve skutečnosti opravdu jsou.

Dává vám to smysl? 

Zkusíme jít ještě více do hloubky našeho problému a podíváme se něj na vědomé úrovni a ne jen na zemské úrovni. Pak zjistíme, že opravdu skutečným problémem je nedostatek Lásky.

Pokud řešíme naše problémy jen na povrchu, tak je, přátelé, neřešíme, jen dočasně zmírníme, zamaskujeme, zakryjeme, potlačíme, ale nevyřešíme.

Mám ráda takové přirovnání, že naše myšlenky jsou jako data naprogramovaná do počítače, která se promítají na obrazovce našeho života.

Pokud se nám nelíbí, nevyřešíme to tím, že k nim přistoupíme a budeme se je snažit vygumovat.

Myšlenka je příčina. Zkušenost je následek.

Pokud nejsme spokojení s výsledkem našeho života, musíme změnit způsob svého myšlení.

Tak a teď nevím, zda už se neopakuji z předešlých odstavců, ale snad to nevadí.

Je potřeba si uvědomit a stále mít na paměti, že:

• Láska ve vaší mysli je příčinou Lásky ve vašem životě.
• Strach ve vaší mysli je příčinou strachu ve vašem životě.

Dopřejte si čas sami pro sebe a navnímejte svůj život, své myšlenky, svůj postoj k životu a pokud vám tam něco docvaklo, paráda, jsem za to moc vděčná a moc vás objímám.

Podívejte se sami do sebe a zkuste si říci, nacítit si, navnímat si:

 “Změna nahlížení na život změní způsob, jak ho prožijeme.”

V neposlední řadě si musíme přiznat, že Lásku máme spojenou s naším srdcem. 

Dnes u toho spojení zůstaneme, ale já osobně si myslím, že láska je naprosto všechno a ve všem, nejenom v našem srdci.

Ráda bych to více upřesnila na příkladu, že svá srdce uzavíráme. 

Ano, čtete správně. Bohužel jsme se odnaučili mít srdce čisté a otevřené, jako ve svém dětství. 

Nebyl to ničí úmysl, prostě díky naší společnosti a kolektivnímu chování přirozeně dochází k uzavírání srdcí.

Napadá vás otázka. Proč? 

Je to naše přirozená reakce na něco, co se nám nelíbí, nebo na to, když udělá někdo něco jiného, než my očekáváme. Ihned se naštveme, reagujeme negativně, otočením se zády, anebo neuděláme vůbec nic.

• Budu tě milovat, pokud budeš dělat tohle, a jinak ne.
• Tohle mi na tobě vyhovuje, ale tohle už ne.

A tím pádem uzavřeme svá srdce. Místo toho, abychom se podívali příčinu, proč ten druhý se mnou takto jedná nebo mi říká tato slova. 

Tím, že uzavřeme svá srdce, zničíme svůj klid. Strach nás obalí a změní v lidi, jimiž jsme neměli být.

Nikdo nás neučil se na toho člověka nebo na tu situaci podívat hlouběji a zjistit:

zda mi je příjemná, 

v čem je mi nepříjemná,

co je v tom pro mě za zprávu,

není to jen prezentace nešťastnosti toho druhého?

Vše, co každý vyslal směrem k nám, jsme byli naučeni přijmout a možná ještě hůř, považovali jsme to za pravdu. Zapomněli jsme, že se máme řídit svým srdcem, svým vnitřním klidem. A nikdo nám to bohužel nepřipomenul.

Vnitřní neklid je definován jako odloučení se od sebe samého.

Naše skutečné já je Láska v našem nitru.

Návrat k Lásce je obrovské drama, osobní cesta od předstírání k upřímnosti, od bolesti k vnitřnímu míru.

Pokud jsem vám v tomto článku alespoň trochu pomohla podívat se na sebe a svůj život z jiného úhlu pohledu, jsem za to neskutečně vděčná. Malými kroky můžeme dojít k našemu vysněnému cíli.

A to je dnes vše. V případě, že byste se chtěli připojit do naší skupiny SLOVA DUŠE JEDNODUŠE, jste srdečně zváni.

Hrajeme si s tím, co nás baví. 

Zkoušíme posouvat naše hranice.

Znovu objevujeme, co už víme, 

ale nějak na to v rámci každodenních starostí zapomínáme.