Myslíš, že jsou lidé vyspělejší než zvířata?

„Myslíš, že jsou lidé vyspělejší než zvířata?“

Tuto otázku mi položil manžel, když jsem usínala. Nechtělo se mi už vracet. Byla jsem pěkně zababušená v teplíčku a odpojená.

Otázka visela ve vzduchu a já na ni musela chtě nechtě reagovat. Samotnou mě překvapilo, jak je ta otázka položená. Co to je za nesmysl? Jak se můžeme takto srovnávat? Koho to zajímá?

Najednou byla moje mysl zaplavena řečí, kde jsem sama sebe slyšela a koukala, jakou mám na tuto otázku odpověď. Vůbec jsem nevěděla nebo spíše nikdy jsem o tom nepřemýšlela.

Chrlila jsem ze sebe informace a zůstala paf. Situace byla tak nabitá energií, která ve mně zůstala, zanechala obrovský otisk, do kterého se, přiznávám, vracím a obdivuji tuto MOJI PRAVDU.

Ano, je to MOJE PRAVDA, ke které jsem došla položenou otázkou. Souzním s ní a vnitřně vnímám, že mě velice posunula a obohatila.

Lidé a zvířata se nemohou nikdy takto posuzovat, mícháme hrušky s jablky, zněla moje první reakce. Proč???

Vždyť se podívej na lidi a zvířata. Lidé se schovávají za slova, používají je a přitom ani netuší, jaké zbraně to jsou. Nemluví upřímně. Co cítí a co si myslí. Pouští do prostoru bezmyšlenkovitě slova, která jsou jako meč a zahlcují s nimi prostor. Slova myšlenky se totiž neztrácí, ale zůstávají v našem prostoru, který dýcháme a laickým okem nevidíme. Na nás myšlenky a slova působí, i když si je někdo pomyslně jenom myslí a naivně věří, že k nám nedojdou –  telepaticky, energeticky. V jakém zamořeném prostoru se nacházíme?!

Zvířata mají taky svoji dorozumívací řeč! Ano, mají. Ale jejich zvířecí řeč je naprosto v souladu s jejich energií. Vyzařují to, co cítí. A to lidé nedělají. Jejich energie není totožná s tím, co říkají.

Zkuste se na to zaměřit. Mluvíte s člověkem o čemkoli, padají z vás slova, konstruktivní vyjádření k položené otázce, ale přitom srdce myslí na něco jiného. Úplně jiná prostorová energie. Až lidé pochopí, že mohou vidět víc, než chtějí slyšet, bude to malý posun. Velký posun bude, když budou komunikovat jenom energií. Energie má různé stupně, je to jako nespočet barev, co sama maluje příroda. Za svoji energii, byť veselou nebo smutnou se nemusí nikdo stydět ani chlubit. Protože prostě je. Stačí, když si to každý sám v sobě uvědomí.

Podívej se na to z jiného pohledu. Zvířata žijí ze dne na den. Nejsou zatížení žádným majetkem, prací, povinnostmi (nepleťme si povinnosti k obživě dětí). Prostě jen jsou. Jsou volní a svobodní. Přirozeně používají svůj Dar života, který mají k přežití a neučí se způsoby chování, přežití jiného zvířete.

Vůbec ho nenapadne…  například PES a PTÁK.

Psa nenapadne, že by se mohl ještě naučit lítat. Ptáka nenapadne, že by mohl třeba taky ještě štěkat. Příroda to má takto vymyšlené.  Je to dokonalé a není na tom co vylepšovat. Jen lidé stále mají málo. Chtějí mít víc a potřebují sbírat věci, které sami neunesou.

Zvířata mají jen to, co sami unesou. Nepotřebují se maskovat.  Pozastavil se nad tím někdo? Nic jiného nepotřebují.  Žijí! Pokud do nich nezasahuje člověk –  nevědomý člověk.

Je pravdou, že lidé si takové otázky nepokládají. Nedomýšlí, že by to mohlo být všechno jinak, než se jeví pouhým okem. Není třeba něco hledat. Vše máme v sobě. Nosíme TO u sebe, jen je potřeba si pro To sáhnout a naučit se To používat. To- „Lidé svoje přirozené schopnosti nepoužívají, zvířata ano“.

O světě zvířat, rostlin a lidí se rozepíši v následujících samostatných článcích.