Osvobození od viny: Cesta uzdravení po tragické ztrátě

Život vždycky není růžový. Některé události nás doslova zmrazí a zasáhnou tak hluboce, že přes ně nelze jít dál. Když někdo, koho milujeme, tragicky odejde, bolest spojená s touto ztrátou je přirozená.

Ale občas si také neseme tíhu viny, která nás může zcela uvěznit a znemožnit dál žít. Tak jako tomu bylo v případě dívky, která za mnou přišla, aby se osvobodila od minulosti a zase se vrátila zpět do života.

Příběh dívky, která odložila vinu

Oslovila mne mladá žena, kterou uvěznil pocit viny. Před dvěma lety se rozhodla ukončit vztah, ve kterém postrádala naplnění a respekt, zkrátka už se necítila šťastná. Na tom není nic, za co by se měl člověk vinit. Jenže krátce po bouřlivém rozchodu, když od ní přítel odjížděl, poslal jí během cesty domů poslední SMS zprávu. Stálo v ní, že bez ní dál nechce žít. Než stačila zareagovat, stalo se to nejhorší – narazil autem do stromu a tragicky zemřel.

Od toho dne se její život změnil. Tíha této ztráty byla nesnesitelná.
Dívka na sebe vzala zodpovědnost za jeho smrt, i za vše, co se kolem toho dělo. Cítila, jako by ona byla tou, která způsobila jeho bolest a zoufalství. Obviňování a pocity viny ji pronásledovaly každý den a s časem nemizely. Naopak. Ve své mysli si neustále kladla otázku, zda mohla udělat něco jinak. Možná kdyby vztah neukončila, kdyby dál zůstala, i když trpěla, mohl být ještě naživu.

Dokonce se začala obviňovat i z pohledu jeho rodiny, kamarádů a lidí, kteří ho znali. Myslela si, že oni ji také vnímají jako viníka. Vina ji sžírala tak silně, že ji bránila dál žít a navazovat nové vztahy, byť jen přátelské. Měla strach, aby se něco podobného neopakovalo znovu. Zcela ji to odřízlo od společnosti a z jejího života se vytratila radost.

Vrátily jsme se do situace i na místo činu

Během Energetického hovoru NASLYŠENOU jsme se musely společně podívat na celou situaci znovu. Jinak – v lásce. Provedla jsem ji skrze trojkombinaci odpuštění a uzdravila prvotní šok spojený s událostí. Také bylo nutné sejmout z ní tíhu viny. Pomohla jsem jí pochopit, že nenese zodpovědnost za to, co se stalo. Byla to volba jejího přítele, jeho vlastní rozhodnutí, byť možná zkratové jednání – ona ale v tu chvíli neměla moc to ovlivnit.

Uvolnily jsme vinu i vůči jeho rodičům, sourozencům a přátelům. Musela se osvobodit od pocitu, že je zodpovědná za smutek druhých, protože v srdci každý z nich vnímal bolest po svém. Ona nebyla příčinou jejich smutku – byla to událost, která zůstala mimo její kontrolu. Její výčitky a bolest ji jen držely ve smyčce a bránily v uzdravení.

Také bylo důležité ošetřit i „místo činu“ – strom v blízkosti jejího bydliště, kde k tragédii došlo, aby mohla kolem něj dál jezdit a nevyhýbala se mu. To vše pomohlo k uvolnění zátěže a otevřelo dveře k jejímu uzdravení.

Ještě jednou se „setkala“ se svým přítelem

Ten nejsilnější okamžik ale nastal během energetického propojení s jejím zesnulým přítelem. Dovolila si nechat se mnou vést a zprostředkovat jí tento velmi hluboký prožitek, nezbytný k uvolnění poslední zátěže spojené s celou situací. Jeho duše totiž na toto osvobození a rozloučení v lásce a laskavosti čekala.

Během propojení si spolu mohli říci to, co bylo třeba. Slyšela jeho slova a vnímala i jeho zmatek a pohnutky, které ho vedly k rozhodnutí. Konečně měla vysvětlení. Konečně porozuměla. Byla to chvíle hluboké očisty pro jejich duše. Ulevilo se jim oběma. Rozloučili se spolu a on konečně mohl v klidu jít do úrovní, kam patří.

Dívka, která přišla s těžkým srdcem, uzavřená a plná viny, dnes opět žije šťastně. Protože byla připravená na svůj posun, stačil jeden energetický hovor, aby se vše narovnalo a došlo k uzdravení.

Osvobození od viny ji pomohlo otevřít se do života a dnes je ve stabilním vztahu, spokojená a hlavně plná života. Její oči, srdce i tělo zase září a zažívá radost. Výčitky už neexistují. Zůstala jen láska k člověku, který si vybral odchod z tohoto světa, a láska, která ji doprovází ve všech krocích jejího života.

Jak uvolnit vlastní pocity viny, smutku a ztráty

Možná prožíváš podobný příběh. Příběh, ve kterém bojuješ s pocity viny, smutku a ztráty a nevíš, co s nimi. Tíží tě a motají se do každodenních myšlenek a prožitků, stejně jako dívce v mém příběhu. I když je to už dávno, v tobě jsou aktivní pořád.

Jak to změnit? Jak je uvolnit? Pojďme se na to podívat společně…

1) První krok je odpustit sami sobě

Nejtěžší a zároveň nejdůležitější část cesty. Odpuštění sama sobě je zásadní pro osvobození. Mnozí lidé si nesou břemeno viny, které jim brání pokračovat dál v životě. Přijetí toho, co se stalo a odpuštění si, jsou klíčové pro změnu nejen v pocitech, ale i v realitě. Tak začíná proces uzdravení.

Možná pomůže uvědomit si, že každý člověk dělá ve vztazích rozhodnutí na základě svých pohnutek a okolností. Každý můžeme ovlivnit jen to své. Vlastní pocity, postoje, myšlenky, činy. U toho musíme začít. Proto je potřeba udělat tento první malý krok, přijmout a odpustit si vinu a další nepříjemné emoce, které cítíme vůči sobě.

Zamyšlení, která nám k tomu mohou pomoci:

• Co mi skutečně brání v tom, abych si mohla odpustit?
• Jak mohu přestat sama sebe obviňovat za věci, které se staly mimo mou kontrolu?

2) Nepřebírejme odpovědnost za druhé

Dalším silným tématem je přijetí faktu, že vinu za nešťastné události neneseme my. Mnohokrát cítíme vinu i za věci, které jsme nemohli ovlivnit, obzvláště když jsou v přímé reakci na události, ve kterých jsme byli – ať už jde o rozchody, konflikty, nebo tragédie, které jsou výsledkem nešťastných rozhodnutí.

Většina z nás nemůže rozhodnutí druhých ovlivnit, a přesto si často myslíme, že jsme je nějakým způsobem ovlivnili. Není tomu tak! Rozhodnutí druhých lidí je mimo naši kontrolu. Při pohledu na situaci z této perspektivy můžeme začít uvolňovat zátěž, která nás brzdí a drží v nepříjemných pocitech tíhy a provinění. Zátěž, kterou jsme na sebe navalili – vědomě i nevědomky.

Zkusme se jednoduše zeptat: Opravdu jsem zodpovědná za to, co se stalo? Nebo to bylo rozhodnutí někoho jiného?

3) Síla energetického propojení a uzavření

V našem příběhu bylo důležitým krokem i energetické propojení se zesnulým přítelem, které pomohlo oběma uzavřít tuto bolestnou kapitolu jejich života. Takové spirituální propojení není jen rituál, ale i způsob, jak najít klid, odpustit a dát věcem prostor, aby se opravdu uzavřely i na energetické úrovni.

Energetická práce může zahrnovat procesy jako meditace, komunikace s dušemi nebo další rituály vedené a zprostředkované duchovními průvodci a terapeuty. Jejich cílem je usnadnit vnitřní smíření a energeticky vše uzavřít. Jakmile totiž uzavřeme minulost na všech úrovních, můžeme se uvolnit a plně dostat do současnosti.

4) Místo viny vnímejme lásku

Tragédie, bolesti a ztráty jsou součástí života, to ano, ale způsob, jak s nimi naložíme, závisí jen na nás. Láska by měla být vždy tím, co nás v konečném důsledku vede. Láska k sobě, láska k druhým a láska k životu jsou základními pilíři, které umožňují uzdravení.

Rozhodnout se přesměrovat pozornost z viny do lásky, nás posiluje a umožňuje nám vnímat život skutečně naplno, i když procházíme bolestmi a zraněními. Tomu mohou pomoci následující otázky:

• Co mě spojuje s těmi, které tolik miluji?
• Co laskavého pro sebe mohu dnes udělat?
• Jakým způsobem mohu právě teď projevit svou lásku k životu? K sobě? K druhým?

5) Posilujme lásku k sobě a vědomí své hodnoty

Na závěr je dobré připomenout si nejdůležitější vztah, který máme – vztah sami k sobě. Jakmile se naučíme milovat a přijímat svou vlastní hodnotu, uvolníme se z pout minulosti a můžeme začít plně žít. To je skutečné osvobození – nejen od viny, ale i od všech omezení, která si sami klademe.

I tady je potřeba začít prvním krokem, vytrvale a každodenně rozvíjet a prohlubovat vztah k sobě. Prožívat vděčnost za sebe sama a život, který nám byl dán. Začít naslouchat svým pocitům a tělu je dobrý směr:

• Co cítím, že právě teď moje tělo nejvíce potřebuje?
• Co si mohu dopřát/dovolit/umožnit, abych se cítila spokojenější?
• Jaké činnosti a aktivity mi pomáhají cítit se lépe?

Osvobození se z viny je proces

Cesta k uzdravení není jednoduchá a neexistuje žádná zkratka.
Každý z nás proto potřebuje kráčet trpělivě, s odvahou a svou vlastní cestou. A každý z nás potřebuje jiný čas na to, aby se s minulostí vyrovnal.

Proto se hodí doporučit trpělivost s celým procesem. Obzvláště ve chvílích, kdy máme dojem, že se místo posunu vpřed vracíme zpět. Je to normální. Důležité je nevzdávat se, i když je cesta těžká a nejasná.

Dnešní příběh byl plný bolesti, ale také velmi silného uzdravení. Je jako připomínka, že ačkoli se nemůžeme vrátit a změnit minulost, vždy máme možnost ovlivnit přítomnost. Kdykoliv se rozhodneme, je uzdravení možné. Pokud jsme ochotni otevřít srdce a odpustit, můžeme začít znovu – nejen pro druhé, ale i pro sebe.