OČEKÁVÁNÍ – vnitřní tenisový zápas, který nemůžete vyhrát

Každý z nás má v sobě nastavené očekávání a kdo tvrdí, že ne, tak buď si očekávání nechce přiznat, nebo je jeho už přirozenou součástí, že se nad tím ani nepozastavuje.

Jak to máte Vy?
Umíte rozeznat, zda očekáváte a následně se u vás projevuje zklamání, zmar, smutek, marnost, slzy, posuzování, hodnocení atd.? Hledáte viníka svých emocí všude okolo, jen ne sám sebe?

Uvidíte sami, jak to do sebe zapadá jako další puzzle našeho života.
Žádný viník kolem vás není, jen naše emoce se projevují za určitých situací, na které reagujeme podle svého vnitřního nastavení, prožitých zážitků a programu.

KLÍČ pro OČEKÁVÁNÍ je „UVĚDOMĚNÍ“

Stačí se chvíli zastavit, zklidnit a nechat sám sebe odpovědět. Dát prostor Vašemu JÁ. Proč reagujete na situaci, která Vás doslova zvedne ze židle. Na těchto situacích se krásně můžete přesvědčit a uvědomit si, že máte svá očekávání. Možná taková, že si je jen myslíte a nikomu o něm neřeknete, a pak je obrovské zklamání, nestane se to, co jste si vysnili nebo vykreslili ve své mysli. Lidská mysl je velice kreativní a s velkou fantazií.

Moje osobní zkušenost:

Naplánovali jsme si s manželem, že pojedeme na mini dovolenou od čtvrtka do neděle. Někam, kde si odpočineme a načerpáme sílu. Vyslali jsme přání a myšlenku, určitě někde v republice, do přírody a nejlépe bez lidí.
Následně se mi na PC otevřela nabídka na Chaty a chalupy ČR. Projela jsem pár obrázků a zastavila se na jedné chatě, která mne velice přitahovala. Po prvním rozkliknutí jsem s úžasem zjistila, že je v Jeseníkách (naše oblíbená lokalita). Začetla jsem se do nabídky, chalupa – srub, na stráni, okolo les, zeleň. Pískoviště, skluzavka, bazén, vířivka, sauna, krb, ohniště – vše v místě. Moje Já: „SUPER, to je přesně to co my potřebujeme, každý z nás tam najde to svoje.“ Zamluvila jsem chatu a začala se těšit. Naprosto jsem se nechala unést svojí fantazií a naši mini dovolenou začala plánovat do posledního detailu.

Čím více se blížil termín, tím více se nám to komplikovalo. Už jsme nemohli vyjet hned po ránu, ale později po obědě. No, mohli, ale nechtěli jsme zkazit dceřin školní výlet, na který se moc těšila a je jednou za školní rok.

Po příjezdu na chatu jsme našli přesně to, co jsme hledali. První malé zklamání bylo, že zde není pískoviště, jak bylo v nabídce. Přivezli jsme si totiž s sebou všechny důležité dětské potřeby na písek :). Dceři jsme v klidu vysvětlili, že tu pískoviště není, protože ho nestihli opravit.

Následně nebyl pobyt podle mých vysněných očekávání a vykonstruovaných představ, jak si to na dovolené užijeme, co a jak bude. Doslova jsem byla lapena v EMOCI, kterou jsem přehazovala v sobě a ve své mysli na všechny okolo. Bylo to jako tenisový zápas s těžkým soupeřem, který mi vrací míček stále zpátky a nenechává mne vyhrát.

Už jsem tak daleko, že nevyvolávám hádku, protože tam už ze své zkušenosti vím, že když ji vyvolám, nikdy nevyhraji, že to je jen a jen můj problém. Ale nikdy to tak nebylo. Vždy, když jsem myslela, že viník je někdo druhý a ne já, tak hádkou si to vydobyji a přesvědčím sama sebe a ostatní, že to tak je, že já mám pravdu.

Opak je pravdou, hádkou dokážu říci všechno ze sebe ven, ale nic jiného s tím nedocílím. Říkám slova, slyším má slova a přitom se pouze snažím se z těch slov, emocí a myšlenek vyčistit. Abych je neměla v sobě uložené. Tím, že nejsou zpracované, což nás nikdo neučil, tak po nich zůstávají jizvy a bolavá místa. Takzvané programy, které si neseme „chtě nechtě“ dále s sebou. Vždy když je nějaká situace podobná té samé energii a úrovni, podvědomě se vrátíme do této emoce a přitom si prvotní situaci už vůbec nemusíme pamatovat.

Zpátky se vrátím k mému vnitřnímu tenisovému zápasu. Snažila jsem se přelstít a přesvědčit sama sebe, že je problém opravdu někde jinde. Nastalo naprosté UVĚDOMĚNÍ, že jen já sama jsem příčinou své EMOCE, svého očekávání, svého vysněného pobytu. Že to je jen a jen můj problém a pokud v tom budu pokračovat, tak si zkazím vše co je kolem mne krásné, co mohu vidět, prožít a pochopit tady a teď. Že mně díky mému lpění unikne tolik věcí a pochopení. Ten pocit procitnutí bych přála každému a určitě nikdo nemusí až do hor. Procitnutí a vědomé UVĚDOMĚNÍ, že jen já sám v sobě rozhoduji, jak s emocí naložím. Zda si zkazím celý den, nebo budu pracovat na tom pochopení.