Neviditelné jizvy: Jak dětské šrámy ovlivňují dospělost

V životě mohou někdy existovat okamžiky, kdy se cítíme jako uvěznění, ale nevíme proč. Nedaří se nám pohnout se z místa, život je jakoby zaseknutý, neumíme se radovat a užívat si běžné okamžiky života.

Skutečný důvod může být skrytý hluboko v nevyslovených bolestech a událostech, které se nám staly v dětství, a my si je jako dospělí už neuvědomujeme. Tyto staré události ale mohou být příčinou potíží, které zažíváme a nedávají nám smysl. Ale souvislost tam je, i když nemusí být na první pohled viditelná. Jen to objevit.

Příběh o překročení hranic, které se nepřekračují

Dnes vám chci vyprávět příběh ženy, která se dlouho cítila ztracená a z neznámého důvodu se jí nedařilo nic, do čeho se pustila. Neměla mnoho důvěry v lidi, bála se dotyků a obecně se vyhýbala blízkosti. Nebyla schopná radovat se ze života. Ačkoliv se mnohokrát pokoušela o změnu, nedařilo se jí. V její touze po lepším životě jako by jí něco bránilo. Chtěla zjistit, co to je, aby se mohla konečně posunout dál.

Domluvily jsme si Energetický hovor NASLYŠENOU a hned v prvním napojení se jasně ukázala neodvedená duše, která se jí drží. Není to tak děsivé ani mystické, jak to může na první přečtení znít. Viděla jsem, jak se tato duše drží její pravé nohy, což symbolizuje mužskou energii, a žádá ji o odpuštění.

V následné práci se ukázalo, že tento muž zanechal v jejím životě nepříjemný emoční otisk. I když on už nežil, energeticky ovlivňoval její současný život. Tato neuzavřená rána – trauma jím způsobené – je oba drželo v nesvobodě.

Držela ji minulost, kterou raději zapomněla

Otevřely jsme příběh, ze kterého musí být smutno nejednomu rodiči. Z vlastní praxe vím, že takových příběhů je mnohem více, než by nás vůbec napadlo a proto je pro mne důležité na to upozornit. Jen není potřeba ukazovat prstem, vzbuzovat zděšení a ještě více stigmatizovat. To, co ale je potřeba, je obyčejná lidská pozornost a pochopení. Naučit se jako rodič citlivě vnímat signály a význam toho, co nám naše dítě říká – a někdy hlavně toho, co neříká. Naučit se zastavit a přenést pozornost tam, kde ji občas nevnímáme nebo máme tendenci přehlížet.

Ta duše, která se jí držela, byl nevlastní strýc. Přítel jejích rodičů, kterému měla říkat „strejdo“. Občas ji bral na výlety, obdarovával ji dárky a někdy ji i hlídal přes noc a ona u něj přespávala. Přestože byl hodný, milý a tělesně ji nikdy nijak neublížil, jeho chování vůči ní ji mátlo, vadilo a jistým způsobem i děsilo.

Pro malé děti – hlavně dívenky – může být velmi matoucí a nepříjemné i jen sezení na klíně, pohlazení, obejmutí nebo jen vyhledávání jejich pozornosti a nečekané dotyky. Už jistě tušíte, kam mířím. I když nešlo o přímé pohlavní zneužívání, hranice byla překročena.

Je nutné si uvědomit, že i jen chování dospělého, které děti zneklidňuje, mate je a vytváří v nich nekomfort, protože nerespektuje jejich prostor, emoce a zranitelnost, je neodpustitelné. A to hlavní – způsobuje rány, které sice nejsou očima vidět, ale špatně se zacelují.

Dětská duše, když čelí těmto situacím, často neví, jak se má bránit. Cítí vinu, že se jí to děje. Cítí strach, že by ji stejně nikdo nevěřil, když je to přítel, známý, kamarád…

Propustila všechny emoce a spojila se se svou sílou

Otisk chování, způsobený nerespektováním jejího prostoru a emocí, byl tichou součástí této ženy. Strach z dotyku, pocit ztráty kontroly nad vlastními hranicemi, neschopnost se bránit, potlačený hněv a naštvanost vůči rodičům, kteří tomu nevěnovali pozornost – to všechno s ní zůstalo z jejího dětství. Zapomenuté, zasunuté v koutku její mysli, ale přesto živé. A teď ji to drželo v pasti a znemožňovalo jí posunout se dál, navazovat vztahy a žít v radosti.

Jakmile se tento koktejl emocí znovu dostal na povrch, začaly jsme s ním energeticky pracovat. Nejvíce osvobození přišlo při uzdravení zážitku samotného. Musela jsem ji vést velmi citlivě a opatrně, skrze propojení se s vlastní silou a světlem, které všichni máme uvnitř, jen někdy nevíme, jak to udělat.

Zažila velmi silné odpuštění. Pomohla jsem jí uzdravit nezpracované a nepropuštěné emoce – pocity zneužití, neodpuštění sobě i rodičům, strach, hněv, zlost, nedůvěru, neschopnost se bránit a postavit se za sebe, nebýt s tím sama… To vše potřebovalo propustit, prožít, ukonejšit. Jakmile si situaci uzdravila, mohla se energeticky i mentálně posunout dál…

Naučme se naslouchat svým dětem

Tento příběh není jen o ženě, které jsem pomohla osvobodit se od minulosti. Je to příběh pro nás všechny, kteří máme děti. Často se zaměřujeme na to, co prožíváme my, co je potřeba udělat a zajistit, a zapomínáme věnovat pozornost tomu, co prožívají naše děti. Nevidíme, že mají své vlastní pocity, které nám nemusí vždy dávat najevo slovy nebo dostatečně důrazně. Mnohé z těchto pocitů v nich zůstávají skryté a tiše dusí jejich duši, aniž bychom měli jen kousek podezření.

Jako rodiče bychom se ale přesto měli vždy pokusit vytvořit prostředí, kde děti mohou bez obav vyjádřit co cítí a prožívají. Naslouchání je základním pilířem důvěry, kterou s nimi budujeme. Děti musí mít pocit, že se mohou na nás obrátit s čímkoliv, co je trápí, a že jejich emoce a obavy budeme patřičně vnímat a dáme jim důležitost a váhu, kterou si zaslouží.

Můj dnešní příběh ukazuje, jak nutné je věnovat pozornost i těm nejmenším signálům. I když nám něco může připadat jako nevinné nebo „normální“, dítě může zažívat naprostý opak. Může se cítit velmi nekomfortně a pokud nemá nikoho, komu by mohlo svoji rozladěnost a nejistotu sdílet, uzavře se do sebe a tiše trpí. Proto je důležité umět se nejen dobře ptát, ale také se nacítit a opravdu naslouchat tomu, co nám dítě říká – nejen ve slovech, ale v mimice, gestice a postoji.

Cesta ke svobodě je v nás

Otevíráním a sdílením i takto citlivých příběhů z mé praxe chci dodat odvahu a podporu těm, kteří jsou zranění. Ukázat, že nikdo nejsme ve své bolesti sám. Nemusíme být. Už jen otevření různých témat – i těch, o kterých se často nemluví, může pomoci. Může přinést uvědomění, že uzdravení je možné. Když začneme mluvit o tom, co nás trápí, co nás bolí, je velká šance, že se věci mohou začít měnit v náš prospěch.

Ze zkušenosti vím, že každý z nás má v sobě sílu uzdravit se. Někdy to zvládneme sami, jindy potřebujeme bezpečný prostor a vedení, abychom osvobození a uzdravení dosáhli. Obzvláště u takto traumatických zážitků, které jsou v nás hluboko ukryté. Energetický hovor NASLYŠENOU je jednou z cest, jak se i do nepříjemných situací podívat laskavě, citlivě a dosáhnout tak proměny.

Cesta k uzdravení vyžaduje odvahu a ochotu podívat se na vlastní bolesti a strachy. Ale když přijmeme tuto výzvu, otevře se nám nový prostor pro lásku, radost a naplnění. S podporou a vedením i staré rány zacelíme a znovu objevíme sílu a radost, které nám patří.