Změny patří k životu. Některá rozhodnutí ale mění život nejen nám a tak se občas stane, že je druhá strana nepřijme. A co víc, může je sabotovat. Vzniká boj, na který většinou nejsme připraveni. Dokonce nás reakce druhé strany může tak zaskočit a překvapit, že nemůžeme postupovat vpřed a svoji pozici si obhájit.
A když se ti nejbližší sníží k těm nejbolestivějším a nejcitlivějším praktikám, aby dosáhli svého, mohou tak rozjitřit naše dávná zranění. Pak se musíme nejdříve poprat s vlastní minulostí, abychom našli sílu zastat se sebe (i svých dětí) v situaci, kterou prožíváme právě teď.
Na Energetický hovor NASLYŠENOU kdysi přišla žena, která se svými dvěma dětmi odešla od manžela. Tušíte správně, že tenhle rozchod neproběhl úplně hladce. Manžel nesouhlasil a rozhodl se tuto opovážlivost řešit po svém. Nejen že se snažil ženu všemožně manipulovat, ale chtěl ji i pořádně potrestat. Aby ji mohl psychicky vydírat, využil jako rukojmí jejich děti. Přes staršího syna proti ní brojil a snažil se jej přesvědčit, aby se k mámě nechtěl vrátit a společně s ní žít.
Když jeden z partnerů neunese situaci rozchodu a sníží se k vydírání, je to vždy velmi bolestivé a citlivé. Vždy se jedná o dynamiku, která narušuje vztahy vzájemné, ale i vztah sama k sobě. Mohou se tak otevřít dávno zapomenutá dramata a aktivovat se v současnosti. Je pak na nás, zda nepříjemnou situaci proměníme v příležitost k růstu.
Pokud nezůstaneme v roli oběti a nesmíříme se s utrpením (nebo naši blízcí, kteří nám pomohou udělat první odvážný krok), může dojít k něčemu většímu – k transformaci. Dostaneme možnost odkrýt hluboká zranění a dávné rány konečně zacelit a osvobodit se.
Během společné práce bylo brzy jasné, že ženě chybí sebedůvěra a síla. První kroky mně vedly k uzdravení jejího sebepodceňování, zpochybňování role matky a velmi silného strachu z opuštění. V napojení jsme se vrátily do jejího dětství, kde se ukázalo, že to není poprvé, co zažila silně šokující událost, která ji emocionálně ochromila. Když se jako malá vracela ze školy, byla tou první, která našla svého vlastního otce oběšeného v kuchyni.
Bylo to drastické. Ten obraz se bolestně propsal do její mysli i srdce. Popisovala mi, jak obrovskou bezmoc cítila. Byla vyděšená a také si dávala za vinu, že mu v tu chvíli nemohla a neuměla pomoci. Ale také ji zasáhlo uvědomění, že ji otec opustil a nechal ji tu samotnou. Už spolu nikdy nebudou mluvit, už se spolu nikdy neuvidí…
Dítě, které zažije takovou tragédii, v sobě nese směs viny a pocitů opuštění, smutku a beznaděje. Traumatické zážitky, které se v dětství často nepodaří zpracovat, jsou jako stále mokvající rány. V dospělosti se mohou znovu nečekaně otevřít a ovlivňovat jakoukoliv situaci – třeba nám bránit stát si sami za sebou a důvěřovat si.
Během série Energetických hovorů NASLYŠENOU si žena postupně zpracovala emoce, které v ní zůstaly uvězněné. Nejdříve jsme se společně podívaly na šokující zážitek s otcem. Tíha viny, smutek, osamocení, zlost na svět i Boha, na to, že ji otec takhle opustil a už se s ním nikdy nemohla rozloučit – to všechno se uložilo v jejím těle. Bylo nezbytné všechny tyto pocity jemně uvolnit, postupně pochopit, propustit a osvobodit se od nich.
Je důležité zmínit, že součástí uzdravujícího procesu bylo nejen odpuštění do minulosti, ale i pro jejího manžela. Ať ho vedlo k jeho chování cokoliv, uzavření celé situace pomohlo i odpuštění v současnosti. I když je vydírání a manipulace neakceptovatelné, akt odpuštění pomáhá hlavně nám k vnitřnímu klidu a posouvá nás přes bolest, kterou jsme prožili – kdysi i teď. Jakmile emocionálně uzdravíme minulost, změní se i způsob, jakým reagujeme na výzvy přítomnosti. Pak najednou víme, co a jak je třeba udělat.
Když se jí podařilo odpustit na mnoha úrovních, přestal ji zážitek z dětství ovládat. Přestal ji ochromovat strach a nejistota. Začala více věřit v sebe sama a svou sílu. Brzy se její proměna promítla i do vztahu s dětmi. Nová energie, důvěra v roli matky a víra v sebe sama, to všechno ženě pomohlo ustát nepříjemnou situaci a nenechat se dál manipulovat.
O půl roku později mi přišla nádherná zpráva, že její syn se k ní vrátil, že se jejich vztah změnil a žijí opět spolu. To byl pro mě silný důkaz, že když si dovolíme uzdravit stará zranění, můžeme zcela změnit realitu.
Někdy máme pocit, že naše situace je neřešitelná. Cítíme se zahnaní do kouta a zdá se, že se nelze nikam hnout. V téhle pasti minulosti se ocitá mnoho lidí. Ze své praxe vím, že sneseme opravdu hodně – situace v našich životech mohou dojít až za hranice únosnosti, než v sobě aktivujeme odvahu ke změně. Obzvláště pokud nás někdo psychicky vydírá a nevědomky tak otevírá stará zranění…
Ale jak ukazuje dnešní příběh, uzdravení je možné. I po hlubokém traumatu se můžeme zvednout a znovu nalézt cestu. I když se to na první pohled zdá nemožné. Je to opravdu jen a jen na nás. Nutno dodat, že žádná cesta k uzdravení nemůže začít bez odvahy k prvnímu kroku. Ať je jakkoliv malý.
Každý v sobě má sílu k uzdravení.
Přeji všem, ať ji najdou. Ať už sami nebo s pomocí.