Jsem modlící typ nebo nevěřící Tomáš?

MODLITBA se musí umět chytit za správný konec.

První, co vás asi napadne, bude česká píseň Modlitba pro Martu z roku 1968 zpívaná Martou Kubišovou.

Tímto směrem se ale určitě nebudeme pouštět.

Znáte ji každý. Je naší přirozenou součástí a často po ní podvědomě sáhneme, když nám je ouvej, v těžkých životních situacích, anebo když hledáme svůj směr a nevidíme cestu.

Je to zcela přirozené a troufám si říci, že každý z nás má svoji modlitbu.

Ráda se s vámi podělím o své zkušenosti s modlitbou.

Naše rodina nechodila do kostela, modlitby jsme vůbec nepoužívali, ani Andělíčku můj strážníčku na dobrou noc. 

Pouze s výjimkou před vánocemi a Štědrým dnem. To jsme dostali od rodičů na papírku napsanou modlitbu “Otčenáš,” a tu jsme se museli naučit, jinak jsme nemohli jít ke štědrovečerní večeři a ke stromečku. 

Asi se sami dovtípíte, že pod vidinou dárků pod stromečkem jsme se tuto pro nás “básničku” naučili, jen na ten jeden záměr vánočního stromečku.

Velice úsměvné pak bylo, že když jsme modlitbu odříkávali před štědrovečerní večeří, ve stoje a nahlas, vždycky to někdo z dospělých popletl. Buďto to nějak zkrátil nebo řekl jinak, takže jsme se pak začali culit, protože jsme poznali, že je to jinak, než má být.

Až postupem času jsem začala zjišťovat a uvědomovat si, že existuje několik verzí modliteb, které se mohou lišit podle toho, ke komu se chceme obracet, zda k Andělům, k panence Marii nebo Ježíši Kristu, ke svaté Zdislavě, svaté Kláře nebo Františku z Assisi.

Představujeme si anděla, který k nám letí hned, když modlitbu vyslovíme nebo si ji v duchu odříkáme. Vnitřně si myslíme, že ho modlitbičkou přivoláváme a žádáme o pomoc. Tak, abychom se necítili na tu naši bolest nebo zranitelnost sami. 

Velice mě zajímalo, jak to vlastně funguje, jak to probíhá a proč lidé, i ti, co si říkají nevěřící, sahají po modlitbě. 

Měla jsem spoustu otázek, proč se neučíme od malička se svým andělem mluvit i o těch pěkných věcech, co se nám stávají, o tom, co nás těší, z čeho máme radost, proč se s ním nezasmějeme, že jsme rádi, že je v naší přítomnosti. 

Proč svého anděla nevidíme, proč se ukazuje jen těm vyvoleným nebo umírajícím.

Jak asi vypadá můj anděl a jaké má jméno. Všemu jsem chtěla rozumět. Ale nebyl tu nikdo, kdo by mi to vysvětlil. Nemyslím si, že by mi to rodiče vysvětlit nechtěli, ale nejspíš sami neznali odpovědi na tyto otázky.

Nastalo období hledání a hltání informací, jak to celé funguje a je.

Je spousta knih o andělech a příběhů o setkání s nimi. Ale přece každý si musí přiznat, že to nechce jen číst v knížkách, znát jen z vyprávění a tiše závidět, ale chtěl by to jednou, jedinkrát v životě zažít, vidět nebo slyšet, mluvit se svým andělem během svého života, a ne až když umírá.

Rozumět tomu, jak on to má se svým andělem a jak může zkusit se s ním spojit.

Jak se spojit se svým andělem.

První způsob, kterým jsme začali, je forma modlitby. Když už se člověk dostane k modlitbě, většinou je zasažen bolestí a zmarem. Nevidí světlo na konci tunelu, nevidí cestu, hledá řešení, hledá pomoc.

I já jsem se v mnoha úsecích svého života ocitla na rozhraní života, kdy jsem volala svého anděla, prosila o pomoc. Zoufale prosila o pomoc. 

A to, myslím, patří k modlitbě, že si bytostně uvědomujeme, že naše bolest je nezvladatelná, že překročila hranici naší únosnosti a naše zářivé světlo se ztrácí ve stínu bolesti. 

Pokud ztrácíme světlo, naše mysl i tělo ztrácí sílu, churaví. Cítí se bezmocné a slabé. Naše duše je součástí našeho těla, je uvězněná ve stínu a bytostně volá o pomoc. 

Modlitba je vyjádřením toho, že si uvědomujeme svůj stín. Je důležité také zmínit, že jsou dvě cesty, dvě možnosti. Záleží na tom, jak se k tomu my sami postavíme.

Pokud přijmeme svůj stín, pochopíme své negativní stránky, přiznáme svoje chyby, negativní postoje, myšlenky, pak si uvědomíme jeho příčinu.

Pokud si svůj stín neuvědomíme a naše duše a mysl ho odmítá, nepřijme a nepozná jeho hodnotu, zůstávají v modlitbě jen prázdná slova. 

V modlitbě by mělo být obsaženo vše, náš stín a naše prosba. Tím, že takovouto modlitbu vyslovíme, procítíme, uvědomíme si v ní své negativní stránky a v prosbě požádáme o pomoc, tak se nikdy nemine účinkem.

Nejlepší to je uvést na příkladech. 

Když budu mít pocit, že už nevím kudy kam, že moje cesta je stále velký zmatek, že nevím, za jaký konec to vzít, co udělat. Budu žádat o pomoc s tím, že si nejdříve musím problém uvědomit ze své stránky, ptát se: 

Tím, že si projdu všechny úrovně své mysli, duše, tak si budu uvědomovat, že chyba není v okolí, ale ve mně. Musím se naučit nejprve hledat chybu u sebe, a pak teprve v těch druhých. V tomto ponoru a energii přiznání by mohla moje prosba a modlitba znít například takto:

Tato slova mají jak moji součinnost, tak i vnoření do mého stínu a naději. Jsou pro mne účinnou modlitbou. Zdá se to velice jednoduché, ale ve skutečnosti to zas tak jednoduché není. Vyžaduje to hodně upřímnosti, snad se dá říci i tréninku, aby se člověk napojil na své světlo.

Při své modlitbě můžete cítit silnější vibrace, může vámi projít vlna tepla, horkosti, nebo také chladu, zimnice, brnění. Tak si člověk může uvědomit přítomnost bytosti, která je z duchovního světa. 

Následně se pak mohou stávat různé věci, kterým říkáme v našem světě “náhody,” nebo si začneme uvědomovat svoji intuici, která je více slyšet, radí nám, promlouvá k nám. 

Vše je se vším spojené a v každé maličkosti, kterou nám naše duše ukazuje, mohou být emoce a pocity, co nám je příjemné a co naopak nepříjemné. 

Říká se, že vše by mělo být v souladu s naší duší, ale my přes svoje programy a myšlenkové pochody, možná i lenost, neslyšíme, nevidíme a nepřikládáme důležitost takovým signálům a řeči těla.

Možná jste už někdy intuitivně cítili nutkání změnit svůj životní styl, jídelníček. Jde skutečně o andělské vzkazy od vašich strážných andělů. Nejsou to jen vaše představy. 

Andělé nás žádají, abychom přestali do svého těla dávat jídlo, které nám škodí, zasahuje do našeho zdraví a naší energie. Způsobuje, že se cítíme zranitelní, oslabení a zpomalení. Také nám zabraňuje vnímat jemnější energie a vzkazy přicházející od nich, navíc stojí v cestě našemu růstu. 

Není to jen o tom, že zkusíme držet dietu nebo že si jen tak dáme pár dní cvičení. Hloubka je v tom, že se pohyb a míra stravování stanou naší přirozeností a životní linkou. Že to nebude jako na houpačce, jednou ano a jednou zase ne. Vše má být v souladu, pamatujete? 

Pokud si s tím nevíte rady, ale máte nutkání vyloučit ze svého jídelníčku určitá jídla nebo nápoje, požádejte v duchu modlitbou svého strážného anděla, aby vás zbavil vašich chutí, a vy jste už příslušný pokrm nepostrádali. 

Musíte opět do svého vnoru a v hloubi duše si uvědomit, že je to vaše lenost, slabá vůle, pocity nedůslednosti, že vždy polevíte, když máte před sebou jídlo, kterému neodoláte. Uvedu opět příklad modlitby:

Budete překvapení, jak snadné je vzdát se nezdravých jídel. Pocítíte, jak roste vaše intuice, kreativita a přirozená energie.

Odevzdat náš problém

Co určitě také patří do toho článku je to, že musíme svůj problém odevzdat. Pokud jsme už modlitbu použili a přesto neustále dál žádáme, bráníme andělům a dalším duchovním bytostem vyléčit naši situaci. 

Je to stejné, jako když posíláme dopis, také ho musíme dát z ruky a vložit do poštovní schránky, aby jej pošta mohla doručit adresátovi. Nemůžeme držet svůj dopis stále ve svých rukou a stěžovat si, že nám adresát ještě neodpověděl. 

Nejčastěji děláme tu chybu, že namísto abychom se otevřeli vesmíru, lpíme na problematické situaci a bráníme tak andělům či vesmíru, aby využili svých schopností a zasáhli. Pokud opravdu stojíme o pomoc, přenechejme svůj problém zcela Vesmíru a andělům.

Věřte, že nekonečná Božská moudrost a tvořivost přijde s řešením mnohem lepším, než o jakém naše lidská mysl dokáže třeba jen snít. Poté, co svěříte svůj problém a modlitbu Bohu či andělům, můžete být vyzváni, abyste podnikli určité kroky k vylepšení dané situace. 

Tyto pokyny většinou přijdou prostřednictvím vnitřního hlasu, snů, představ, tušení nebo intuitivních pocitů.

Záleží zase v jakém případě a situaci, někdy to je v činech, kdy máte jít na určité místo, nebo někomu zavolat. 

Když jsem sama hledala pomoc a odpovědi, jak mohu se svými dary pracovat, tak jsem vyslovila svoje přání, modlitbu a odevzdala to Vesmíru. Následně se začaly dít situace, které jsou až dech beroucí. S podrobnostmi o této své modlitbě jsem se podělila například v eBooku Jak psát svá přání. Kdybyste si chtěli přečíst více, můžete zde.

Další možností, kam vás vaše intuice povede, a většinou to je to první, co bychom měli na své cestě sami k sobě udělat, je odpuštění. I na toto téma a o tom, jak správně odpouštět, jsem napsala článek, který vám pomůže pochopit, proč je ODPUŠTĚNÍ tak důležité a v jakém postupu je účinné. Na článek se můžete podívat zde.

🧚🏼‍♀️ Ať už jsou ty vzkazy, intuice nebo náhody jakékoliv, vězte, že přicházejí pro vaše nejvyšší dobro a vedou vás k vyřešení vašeho problému.

🧚🏼‍♀️ Vedou vás cestou ku pomoci a jsou odpovědí na vaši modlitbu.

🧚🏼‍♀️ Žádná situace není příliš velká ani příliš malá na to, abychom ji nemohli rozřešit.

🧚🏼‍♀️ Ať už chcete třeba jen místo na  zaparkování, nebo finanční hojnost na zaplacení účtů, nebo lepší zdraví.

Vše je jen na nás, na naší cestě sama k sobě.

Hodně štěstí. S pokorou Jana SADAI 💗